Abiturientský večírek

Setkání se spolužáky z gymnázia po 41 letech. Sešlo se nás 8, dokonce i spolužačka z Kanady. Většina spolužáků nepřišla, protože byli loni na kulatém výročí. Ale nic se nestalo. Průběh obvyklý: několik piv, večeře, káva. Většina přítomných sděluje, kolik let či měsíců jim zbývá do důchodu. Já nic, já už tam několik let sem. Papírové fotky už se neukazují, Všichni vytahují mobily, ukazují druhým chaty, vnoučata či obrázky z cest na displeji mobilů. Bezdotykové mobily bleskají a dělají památeční fotografie večera. Facebook nikdo kromě mě nepoužívá. Jen e-maily a mobilní telefony. Kdyby to nebylo tak blízko,asi bych tam také nešel. Životem se nějak neshoduji se svými spolužáky. Vyprávět nemá cenu. Nebyl jsem ani v New Yorku, ani v Hamburku. Avšak na stará kolena je mi to celkem jedno. Jsem rád, že bez problému dojdu domů. To ten život utekl.