5. 9. 2012

5. září 2012


Slečna  Máry čeká na mě na pokoji  26
za ní stojí ňákej maník, ruku má sevřenou v pěst.
Jsme dělnická třída, lumpenproletariát a bída,
jíme z ruky do huby, tělo samý neduhy.
Vyženem pány od koryt, nenecháme už s sebou rýt.
Tuneláři a jiní mocipáni, se před námi už strachy sklání.

My jsme věci veřejné, Klasnová je bokem,
po nás muži hodí vždycky aspoň trochu okem.
Lidem my se rozdáváme, prachy za to nežádáme,
jenom jeden fík, když půjdete s Karolínou Pík.
Lidovci jsou stranou, ti chodí jen s pannou.
Pravičáci, levičáci, všude samé zkratky,
z politiky na ulici leží samé zvratky.

Slečna Máry už mě svlíká, na posteli mobil bliká,
Máry se snaží, to je klika, podává mi ubrousek,
na chodbě už čeká další, je to Mirek Kalousek.
A na slečnu Máry čekají zlaté časy,
když k ní přišel sám pan správce státní kasy.
Musí toho využít, něco u něj vydlužit.
Nečas přijde brzy, tak je třeba dokud to jde
dělat vrzy vrzy.

1 komentář:

  1. Tak mi u té básničky smíchem ( nebo nesmíchem ) zaskočila kůstka z makrely. Ale né té německé.

    OdpovědětVymazat