Života běh - prosinec 2009 - 1.
26. prosince zemřel pražský herec Jaroslav Moučka.
Nebyl to moc dobrý herec, alespoň podle mého mínění, ale několik desítek let patřil k mým typickým postavičkám pražských Vinohrad. Ještě za socialismu chodil na pivo „na stojáka“ do malinkého výčepu restaurace Babeta. Povídal si se štamgasty o svých denních starostech mimo divadlo, se své chalupě a o manuálních pracích, které si tam často dělal. Jednou přišel s poraněnou a zavázanou rukou. Opravoval chalupu. Dlouho jsem přemýšlel, jak se s tím fáčem vyrovnal na divadle. Moučka nehrál velké role, ale byl často obsazován. Možná proto, že byl v Divadle na Vinohradech předsedou KSČ. Přesto jsem ho poznal jako dobrosrdečného a nezáludného člověka, který žil svým prostým rodinným životem a vcelku se nikam nedral. Měl přátelský způsob mluvy a to patrně i v divadle, což mi potvrdil v jakémsi nedávném pořadu herec Martin Štěpánek, který vyprávěl, jak ho Moučka kdysi nabádal, aby vstoupil do Komunistické strany, že se tím vyhne různému popotahování a nepříjemnostem v práci. Martin Štěpánek zanedlouho poté emigroval.
Jaroslav Moučka mi vždycky připadal jako přesvědčený soudruh, který není komunistou kvůli kariéře. Totéž jsem si vždycky myslel i o herečce Jiřině Švorcové. Bohužel pravdou je, že dnes je v módě se dívat na přesvědčené komunisty skrz prsty, jako za socialismu bylo běžné nestýkat se s disidenty. Na obrázku je takový, jakého jsem ho potkával poslední léta. Naposled jsem s ním rozmlouval asi přede dvěma lety. Špatně se mu chodilo, měl potíže s koleny. Měl jít na operaci, ale lékaři mu operaci nedoporučovali pro onemocnění srdce. Pan Moučka mi tehdy říkal, že ho život netěší, že už jenom čeká, až umře.
Ten však pivo nepil. Dával si u výčepu jednu vodku, chvíli postál, popovídal s výčepním Lojzou Jinochem a opět chvátal dál. Jiří Vala byl tehdy obsazovanější víc než Moučka, a to nejen v divadle, ale také ve filmu. Vala nebyl tak lidový, ale rozhodně byl přátelský. Na rozdíl od Moučky byl ve své době špičkovým hercem. Vzpomeňme jen na jeho krásnou rolu Martina Nedobyla v TV seriálu „Sňatky z rozumu“. Jiří Vala zemřel už v roce 2003.
Do stejného výčepu tehdy chodil i Vladimír Kučera, koncem socialistické éry sportovní redaktor deníku Práce. Byl to nadšený fotbalový fanda a celé hodiny dokázal se štamgasty rozebírat tehdejší fotbalovou ligu. Dnes připravuje Vladimír Kučera
v České televizi Pořady Historie.cs a Politické spektrum.
Do výčepu v Babetě už nechodíme nikdo. Koncem devadesátých let minulého století tato restaurace zanikla a místo ní vznikla pobočka gastronomické sítě Potrefená Husa, jejíž zaměstnanci mají k zákazníkům specificky drsné chování, ale o tom jsem psal už před pěti lety v článku Náš zákazník náš pán?
Vladimír Kučera už je dnes také více zaneprázdněn než za socialismu, občas ho vídám s psíkem na procházce či s vnučkou, dospívající slečnou, kterou ještě před nedávnem vozil v kočárku. Klasické postavy Vinohrad mizí.
Z těch známějších často potkávám herce Miloše Nesvadbu a sem tam i jeho syna Michala, herec Lubomír Lipský už se také tak často neprochází Vinohradskou ulicí jako dřív. Vlastimil Brodský, kterého jsem často potkával, zemřel dokonce už před sedmi lety. Mám v živé paměti svůj poslední pohled na něj, kdy stál u auta vedle chodníku na Vinohradské ulici a mluvil do mobilního telefonu. Za tři dny jsem slyšel tu smutnou zprávu, že zemřel. Často jsem potkával i herce Svatopluka Beneše, který do vysokého stáří chodil svěžím, pružným krokem. Také on zmizel, a to několik let před svou smrtí. Poslední léta strávil ve Vinohradské nemocnici.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat