11. 1. 2009

Příběh člověka s DMO - "vozíčkáři" tančí - 2.část

11.01.2009 17:36 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Příběh člověka s DMO - "vozíčkáři" tančí - 2.část

autorka: Petra Zajíčková
klikni - 1.část
Myslím si, že téměř každý se bojí operace. Proč se na to ptáte? Pan Merta mi ukázal článek s názvem Lepší než antibiotika, z kterého nyní cituji: „Rád bych poděkoval i sanitáři Mertovi, který již na cestě k operačnímu sálu dokázal pacientům nalít optimismus do žil.“
Snažil jsem se lidi  rozveselit, nějak je podpořit, někteří dokonce před operací zpívali. Měl jsem tuto práci moc rád, dokonce jsem byl vyznamenán jako nejlepší pracovník. Pak však přišlo nové vedení, tak jsem raději dal výpověď. Nelíbilo se jim, že mám špatnou koordinaci pohybu. Na základě mého odchodu dali výpověď i jiní pracovníci.

Co bylo ve Vašem životě nejtěžší?
Nejtěžší období bylo, když mi umřela matka. To je pro člověka s postižením vždy nejhorší. Dokud žijí rodiče nebo někdo, na koho se může spolehnout, tak je dobře. Když však člověk zůstane sám, je to opravdu těžké. Rád bych uspořádal přednášku na téma: „Co dělat, když rodiče umřou.“

Jak jste spokojený se součastným systémem sociálních služeb?
V mládí jsem hodně cestoval. Bratr emigroval do Švýcarska a já jsem jako invalida mohl cestovat za ním i za komunistů. Ze Švýcarska pak byly volné hranice, tak jsem navštívil kromě Švýcarska, západní Německo, Francii, Itálii, Španělsko. Na západě je to jiné, veřejnost se k lidem s postižením chová jiným způsobem. Společnost je na postižení připravená, lépe ho přijímá, bezbariérovost je běžná.
U nás to takové není, společnost je plná předsudků. Myslím, že většina organizací se zaměřuje spíše na děti nebo mladé lidi s postižením, chybí služby pro starší. Asistence a pečovatelské služby jsou příliš drahé. Vše se hradí, v Klubu (viz výše) si lidé vzájemně pomáhali zadarmo. Plánovali jsme zaměstnat kadeřníka a ševce, kteří by poskytovali služby lidem s postižením, kdykoli potřebovali. Je škoda, že dnes nic takového není.

Pan Merta v současné době čeká na výsledek podaného odvolání k příspěvku na péči. Jeho pohyblivost se zhoršuje, potřeboval by pečovatelskou službu, opravit boty, ostříhat. Začíná se bát vycházet na ulici, má problémy s policií, často ho označují za alkoholika. Má potíže s koordinací pohybu, v lékařské zprávě má totiž napsánu diagnózu vrozeného nervového onemocnění. Pan Merta má vrávoravé pohyby a nesrozumitelnou artikulaci, kolemjdoucím může toto chování asociovat opilého bezdomovce. Připomnělo mi to poznámku z jeho dětství: „ Když mi bylo asi devět let, doktor mi předepsal, ať chodím více mezi lidi. Maminka mě přihlásila do pionýrského oddílu. Nemohl jsem správně vyslovit pionýrský slib, vada řeči mi to neumožnila, tak mě nepřijali.“ Co dnešní společnost, přijme lidi, kteří se nějakým způsobem odlišují od tzv. většinové normy? Osvojí si Česká republika pojem inkluze, který jiné státy dávno přijaly za svůj?
Pan Merta ve své současné situaci neztrácí optimismus. Má stále nápady, jak zlepšit život lidí s postižením (např. vylepšená slepecká hůl, přednášky pro rodiče). Chcete-li si vyslechnout přednášku na téma: „ Co dělat, když člověku s postižením umřou rodiče“, pak se informujte ve Středisku ucelené rehabilitace při dětské mozkové obrně (DMO) na termín konání veřejného odborného setkání. Středisko sice nemá vlastního kadeřníka, ani ševce, poskytuje však všechny sociální služby pro lidi s DMO bez finanční účasti, bez věkové hranice.

-------------------------------------
Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně (DMO)
Služby: Středisko ucelené rehabilitace při DMO
Klimentská 9, Praha 1,
Tel.: 222 310 803, 602 727 472
e- mail: sdmo@dmoinfo.cz
Služby: Job klub, sociálně-právní poradenství, psychologické poradenství, informační služby, volnočasové aktivity, rehabilitace-fyzioterapie, kineziologie, EEG biofeedback.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat