10. 9. 2011

Houby, houby, houbičky, atomové hřiby

10.09.2011 15:59 - 021. Života běh -trvalý odkaz

Houby, houby, houbičky, atomové hřiby


     foto:    Eugen Kukla
   Podstata života se toho dne naplnila, přátelé: Víno, ženy, zpěv, jídlo a umění! Je to vidět na této fotografii. Byl to zvláštní večer. Dostal jsem se na něj jen díky předchozí den uskutečněné vernisáži výstavy, jejíž autorem je Martin Fryč.   Tam mi dala pozvánku na tuto vernisáž Nadia Rovderova. Vernisáž Houby, houbičky, atomové hřiby byla opravdu plná umění, zpěvu mého nově objeveného umělce, kterým je Milan Buričin, kterého jsem zde poprvé viděl naživo.
   Červené víno nebylo špatné, ale nebylo úplně podle mé chuti, protože chyběl tuzemský modrý portugal a frankovka. Jídlo nebylo vůbec, což mě, bývalého člena holubí letky, poněkud mrzelo. Na zpáteční cestě jsem si udělal krásnou procházku noční Prahou, abych si dal uprostřed Václaváku u stánku mou oblíbenou václavskou klobásu v rohlíku.
   Tenhle stánek má tu výhodu, že si u něj samoobslužným způsobem můžete do sytosti nandat několik druhů hořčic a kečupů. Dal jsem si dokonce dvě. V břiše se mi rozlila příjemná spokojenost a já jsem se chytal od stánku odejít. Tu mě oslovila velmi slušně oblečená a sympaticky vypadající starší dáma, která se mě zeptala, zda si po tak hojném debužírování dám ještě pivo.
   Řekl jsem, že si pivo dávám ve své oblíbené restauraci Apetit v nedaleké Vodičkově ulici. Dáma se mě zeptala, zda by mohla jít se mnou a zda bych ji nepozval na sklenku vína. Vypadala opravdu normálně a tak jsem souhlasil. sedli jsme si v hezkém prostředí a vyprávěl jsem jí si chvíli o svých zážitcích z právě absolvované vernisáže.   Paní vykládala o tom, že také ráda chodí na výstavy a má ráda umění. No, jedno malé pivo mi už pro ten večer stačilo a tak jsem zaplatil.
   Paní se zeptala, proč tolik spěchám, zda mě doma čeká manželka. Poté mi velice slušným způsobem, opět nijak nevtíravě nabídla sexuální služby. Když jsem odmítl, pravila smutně, že tedy bude muset jít zpět ke stánku. Zvedli jsme se a teplým letním večerem šli zpět. Paní si opět stoupla ke stánku s rychlým občerstvením a já se vnořil do metra.
   To byl umělecký večer, přátelé!
 
Komentáře
[1]14.09.11 14:20:08keri.H - www
děkuji za informaci :), jo to máš asi pravdu, že je to nevýhoda u těhle služeb zadarmo....tak to jsi tu déle než já, já vlastně blog mám 4 roky, ale i tak je to docela dlouho a fakt mě to taky mrzí

Žádné komentáře:

Okomentovat