21. srpen 2008 - 1.část
Ráno povídali na stanici Regina, že o půl čtvrté odpoledne bude na rampě Národního muzea vernisáž výstavy o 21.srpnu 1968. Na stanici Praha celé dopoledne povídal Robert Tamchyna s pamětníky na tentýž den. Poslal jsem mu esemesku, kde jsem svou vzpomínku, kterou jsem napsal už před čtyřmi lety, zkoncentroval do sto padesáti písmen. Protože Robert ocitoval mou esemesku ve vysílání, poslal jsem mu e-mailem i odkaz na celý článek, za což on vzápětí poděkoval. Pak mě ty vzpomínky začaly rozčilovat a tak jsem si k domácímu úklidu pustil biblické Matoušovo evangelium.
Během dopoledne mi přítel Jaroslav poslal zajímavou informaci, kterou nazval „Americké pohledy na Pražské jaro“. Byly to jeho zápisky z přednášky amerického historika, kterou předešlého dne navštívil. Velmi zajímavé. Otázal jsem se ho, zda bych tyto zápisky mohl zveřejnit v Tomově deníku, ale odpověděl záporně s tím, že by to nestálo za to.
V poledne jsem si koupil v protější jídelně lehký nizkokalorický oběd – marinovaného lososa s nakrájenou syrovou zeleninou. Ze schránky jsem vytáhl dopis. Bylo v něm oznámení o blížící se promoci syna mého bratrance.
Tomu hochovi jsem byl kdysi na křtinách a jinak jsem ho viděl snad dvakrát. Vzájemné kontakty v mém příbuzenstvu nejsou příliš vřelé. Naposled jsem bratrancovu rodinu viděl, když mu bylo padesát a to už je šest let. Nu což, půjdu se v září podívat do Karolina, už jsem tam dlouho nebyl.
Po obědě jsem si namazal holeně hnědou ichtyolovou mastí, kterou už řadu týdnů bezúspěšně léčím zánět. Polochromými prsty svých rukou jsem si nohy ovázal jednorázovým elastickým obinadlem Peha Crepp a přes ně přetáhl elastické punčochy Maxis proti otokům. To mi trvá vždycky velmi dlouho a tak bylo ke třetí hodině, když jsem se vydal pěšky po Vinohradské třídě směrem k muzeu. Bylo krásné počasí a tak jsem nespěchal. Před budovou (dřívějšího) Československého rozhlasu jsem narazil na hlouček lidí. Uprostřed něj stál sovětský vojín a rozdával jakési červené kartičky. Byla to pozvánka na uměleckou akci před budovou rozhlasu.
Prostředí bylo stylové. Bylo vidět zdemolovanou vstupní halu Českého rozhlasu. Nikoli po útoku sovětských vojsk, ale vlivem probíhající rekonstrukce hlavní budovy.
klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat