Zázemí
(24.3. 2004 12:26:29)
Moje bývalá kolegyně, VŠ, 63 let, půjde do důchodu. Je sama, rozvedená bezdětná. Dvě poslední desetiletí se starala o matku, která předloni ve věku více než 90 let zemřela. Kolegyně, říkejme jí Marie, nyní přemýšlí, co se zbytkem života. Čeká ji rekonstrukce bytu ve starém činžovním domě, na kterou nemá ani síly, ani peníze. Celý život byla nakloněna různým meditacím o posmrtném životě, neustále zdůrazňovala, že na tomto světě jsme jen dočasně, že ten pravý život začne až po smrti. Nyní jako by od toho ustoupila. Dlouholetá životní náplň pomalu mizí - ráno do práce, po práci ošetřovat matku do léčebny pro dlouhodobě nemocné. Matka zemřela, práce končí. Paní Marie si uvědomuje, že nejen že nemá pro koho žít, ale také nikdo nežije pro ni. Chodí do kostela, patrně ji to už nepřináší takové uspokojení jako dříve. S příbuznými se nestýká, před několika lety ji synovec shodil ze schodů v domě, jehož byla spolumajitelkou.
Mnoho lidí dnes neustále zdůrazňuje, že jim vyhovuje, že žijí sami. Ti pak umírají opuštěni v domovech důchodců nebo v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Jiní lidé si myslí, že žijí pro někoho. Partner je opustí nebo zemře, oni pak žijí jak říkají pro děti. Šetří dětem na auto, zaplatí dětem dovolenou v zahraničí. Děti se na ně přijedou podívat jen když něco potřebují. Přijedou, vyinkasují peníze, ani se rodičů nezeptají, zda něco potřebují a už zase frčí. Všichni jsou pak tak nějak nespokojení. Rodiče proto, že děti přišli za tak dlouhou dobu jen na chvilku, děti proto, že jim rodiče dali málo peněz. Chápu, že někteří lidé se nemusí cítit sami, i když s nikým nebydlí.
Často vídávám filmového režiséra Zdeňka Trošku, který vystupuje na stejné stanici metra v Praze, jako já. On se netají tím, že je ve svém pokročilejším věku svobodný a žije sám. Avšak právě o něm nepochybuji, že není sám. Teď neuvažuji o tom, zda má či nemá partnerku. Je to velmi společenský člověk a žije neustále mezi lidmi. Doma možná ani tolik času netráví, ale lidské zázemí si dokázal vytvořit. Umí se zcela rychle skamarádit s lidmi různého věku. Dokáže pochopit venkovany i městské lidi. Když přijde do svého bytu, možná, že je chvíli sám, ale není osamělý. Má své lidské zázemí. Až jednou nebude točit filmy a pracovat, má větší šanci, že z doby let minulých mu zbydou lidé, pro které bude něco lidsky znamenat a kteří mu vytvoří ten jeho malý lidský mikrosvět.
Ptal jsem se bývalé kolegyně, paní Marie, jaké bude její rozloučení v zaměstnání. Soudí, že žádné. Tři kolegové, se kterými pracuje na detašovaném pracovišti, ji nechají odejít bez zájmu. Už za ní mají náhradu, mladou dívku, téměř absolventku školy. Na ředitelství podniku se paní Marie nechce jít rozloučit. Dělá u podniku sice třicet let, ale s nikým ji tam nic nepoutá. Je otázkou, jak zvládne zbytek života bez blízkých lidí. Nejspíš se uzavře sama do sebe a obrátí se k Bohu. Až jednou nebude moci chodit, jako její matka, možná k ní bude chodit pečovatelka, možná jí majitel domu vystěhuje a skončí v domově důchodců. Domovy důchodců mi připadají hrozné tím, že sdružují lidi, kteří nemají lidské zázemí v lidech mladší generace a čekají až dožijí. Takhle většinou nekončí lidé, kteří si celý život vztahy pěstovali. .
Napadá mě herec František Filipovský, který žil mezi divadlem, rozhlase a filmem až do chvíle, kdy se dokázal pohybovat. Dnes ještě potkávám herce Lubomíra Lipského, který stále žije mezi lidmi. Naopak v osamocení skončil patrně Miroslav Horníček, který se pod vlivem choroby uzavřel sám do sebe. Nezáleží však na tom, zda je člověk populární, tedy obecně známý, nebo zda je jeden z nás mnoha. Záleží na tom, jak usilovně si uvědomoval v průběhu svého života, že nejen jeho lidé potřebují, ale také on potřebuje lidi, že si musí neustále budovat svůj mikrosvět, který bude pro něj jednou jeho záchrannou záchytnou sítí.
Komentáře
Malá a z hlediska obsahu bezvýznamná poznámka: Režisér Troška je gay. Mohu si myslet, že se na něj čas od času přilepí další ziskuchtivý gigolo. Neštěstí těchto lidí spočívá v tom, že málokdy dokáží rozpoznat "kdo je kdo".
[2]07.09.05 13:52:12mluvka Tomáš
Z hlediska lidského zázemí je opravdu sexuální orientace bezvýznamná. Nemyslím, že by právě režisér Troška nedokázal rozpoznat "kdo je kdo". Právě proto si o něm myslím, že má své lidské zázemí, ať je jeho sexuální orientace jakákoli.
Žádné komentáře:
Okomentovat