Vánoce jsou konečně za mnou! - 1.část
Nemám rád Vánoce. Chápu jejich smysl a docela rád bych je prožíval tak, jak se o tom hovoří v médiích. Uprostřed rodinné pohody. Málokdy jsem prožíval Vánoce uprostřed rodinné pohody anebo už se na to nepamatuji. Za mého dětství bývaly Vánoce obdobím zvýšených konfliktů mezi mými rodiči. V období dospívání jsem prožíval Vánoce s matkou v poměrné chudobě, zatímco otec trávil Štědrý den u své milenky a Boží hod u nás. Po roce 1968 trávil otec Vánoce se svou milenkou ve Vídni a když se s ním tato jeho oblíbená milenka rozešla, oženil se podruhé s devatenáctiletou dívkou jen o rok starší než jsem byl tehdy já. Otec jako pracovník zahraničního obchodu s možností kdykoli vycestovat žil se svou druhou manželkou v relativním přepychu a neustále poukazoval na to, že moje matka nikdy neuměla vydělat tolik peněz jako on. Jeden den Vánoc jsem trávil v jeho obrovském bytě s ním, jeho mladou manželkou a rodinou jeho sestry, mé tety. Později na svou druhou ženu zanevřel a pozval k soudu nás příbuzné (a to včetně mé matky, která dotyčnou vůbec neznala), aby dokázal, že jeho druhá manželka a její příbuzní byli špatní lidé. Já jsem ho u soudu nepodpořil, pravdivě jsem vypovídal o tom, co jsem věděl. Jeho příbuzní – příbuzní jeho druhé žerny se totiž ke mně chovali lépe než on. Otec to považoval za jakousi zradu, psal mi ultimáta a pak se se mnou přestal stýkat. V podstatě jsem ho neviděl skoro 20 let, přestože bydlíme od sebe jen jednu stanici metra.
Více o otci jsem psal v jinde, např. v článku Ode zdi ke zdi.
Po matčině smrti jsem se několik let přetahoval s otcem o společnou chatu, o to jsem také psal jinde. Vztah, který se po vyřešení problému mohl urovnat, otec opět zbytečně zkomplikoval – o tom jsem psal v článkuZ obliga.
5.ledna 2008 tomu bude 2 roky, kdy se otec ze dne na den ocitl v nemocnici, ze které už nemá šanci vrátit se domů. Moc často ho tam nenavštěvuji, protože otec mě několikrát vykázal z pokoje hned po mém vstupu. Bylo tomu tak i o loňských Vánocích. Letos jsem navštívil otce jen dvakrát. Poprvé to bylo v den jeho pětaosmdesátých narozenin. Našel jsem ho v ten den v jiné nemocnici, kde byl na oční operaci. Nebyl proto ve své kůži, neměl tam „své lidi“, jak říkal a tak mne tam snesl celých deset minut. Po druhé jsem ho navštívil v září v jeho obvyklém pokoji, to mne vykázal již první větou. Zavolal jsem poté jeho ošetřujícího lékaře a ten mi stručně sdělil, že mu otec zakázal sdělovat mi jakékoli informace o jeho zdravotním stavu.
Proto jsem další tři měsíce uvažoval, zdali ho vůbec mám jít o Vánocích navštívit. Nebylo si s kým o tom promluvit. Lidé, kteří ho neznají mi řekli, že pro ně by takové jeho chování bylo pobídkou, abych se o něj dále nezajímal. Moji příbuzní z jeho strany ho občas navštíví, ale jsou tak zbabělí, že mě ani nezavolají, aby mě o jeho zdravotním stavu něco řekli. Jediný, kdo se mnou o něm mluví, je jeho dvaadevadesátiletá sestra. Když jsem se jí zeptal, jestli on se na mně někdy zeptá, řekla: o tobě se nebavíme nikdy, ty jsi ožehavé téma. Nijak mi to nezarmoutilo. Vím že otec celý život určoval témata, o kterých se byl ochoten bavit. Kdyby to nedělal, nedokázal by vysvětlit různé lži, podrazy a manipulace s lidmi, kterých se celý život dopouštěl. Raději s kýmkoli přestal komunikovat než aby nebylo po jeho.
Hodně mi vadilo, že mám otce, který je podlý a své poměrně obstojné inteligence využívá k tomu, aby ubližoval lidem. Dnes už je to jedno. Otec je už na konci svého života. Už nemůže prakticky opustit svůj nemocniční pokoj. Je spokojen, že si může všechno zaplatit, že žije oproti jiným ústavním seniorům v relativní pohodě. Jenže to mu mládí nevrátí. Pamatuji se, jak se před čtyřiceti lety smál starým lidem a jejich nemohoucnosti. On nikdy starý nebude. Bude si naplno užívat, v šedesáti dostane infarkt a nedočká se stáří. Nepřipouštěl si, že v ústavu skončil jeho otec. On tak nedopadne. Dopadl ještě hůř. medicína se za padesát let zdokonalila a dokáže dlouho udržet nemohoucího člověka při životě.
klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat