Valná hromada Syndikátu novinářů ČR a Sedm kulí - 3.část
Místopředsedovi Radku Kubičkovi se patrně tato diskuze příliš nelíbila, chtěl ji ukončit a dát o této změně stanov hlasovat. Bývalý syndik Rudolf Zeman však dal protinávrh, aby stanovy v tomto bodě zůstaly nezměněny. Kubičko se tvářil, jakoby protinávrh přeslechl a vyzýval k hlasování o změně. Kupodivu auditorium delegátů chtělo hlasovat o protinávrhu, tak Radko Kubičkovi nezbylo nic jiného, než dát hlasovat o tom, zda v tomto bodě mají být stanovy v původním znění. Pro bylo 31 delegátů, proti 9. A tak hlasování o návrhu pánů Kubička a Punčocháře pozbylo smyslu.
Pan Kubičko se však nevzdal a vybídl k hlasování, aby jeho a páně Punčochářův dokument rozeslaný e-mailem před pouhými sedmdesáti hodinami, který jsem zveřejnil ve výše citovaném článku byl přijat jako programový dokument pro další období. Delegáti namítali, že se o dokumentu nemůže hlasovat v tak závažné souvislosti, když s ním řada z nich není seznámena. Dokument ležel rozmnožen na předsednickém stole. Pan Kubičko vybídl delegáty, aby si vzali výtisk. Pan Punčochář se nabídl, že vlastními slovy vypoví, co v dokumentu je. Udělalo se mi z toho nátlakového jednání obou pánů nevolno. Protože jsem byl jen jako pozorovatel bez volebního hlasu, valnou hromadu jsem opustil.
V kantýně administrativní budovy jsem se naobědval. Právě jsem vycházel z budovy, když mi volal o přestávce jednání delegát Klubu volných novinářů pan Jan Ungár. Za Klub volných novinářů údajně nedošla nominace na člena řídícího výboru Syndikátu. Podle rozhodnutí poslední schůze Klubu jím měl být právě pan Ungár. Předseda Klubu volných novinářů a dlouholetý činovník Syndikátu novinářů nám na schůzi řekl, že návrhy na členy do řídícího výboru podávají ústně delegáti až na valné hromadě. Na valné hromadě byl přítomen jako pozorovatel také předseda KVN pan Chrastina a prohlásil, že „jsme jaksi neurčili, kdo náš předvolební klubový návrh na kandidáta do řídícího výboru doručí …“. Považuji to ta zlomyslnost, protože možná chtěl být pan Chrastina nominován sám, ale nikdo ho kvůli jeho pokročilému věku nenavrhl. Možná však, že to nebyla od pana Chrastiny zlomyslnost, ale pouze projev stařecké demence.
Potřeboval jsem nějakou vzpruhu a tak jsem si dal v sousedním bistru benešovskou čtrnáctku zvanou Sedm kulí.
Jako by opravdu bylo po atentátu na arcivévodu Ferdinanda v Sarajevu. Po chvíli přišel pan Ungár. Už bylo po volbách, jen se přepočítávaly hlasy. Seděli jsme a se smutkem zapili onu nepříjemnou valnou hromadu.
Jan Ungár po odchodu z valné hromady Syndikátu novinářů nad černou čtrnáctkou Sedm kulí a v rozhovoru se členem rady České televize Dobromilem Dvořákem, který se také valné hromady zúčastnil.
Jenže ono to v Syndikátu novinářů nebylo nic nového. Už před dvanácti lety popsal podobný způsob schůzování Miroslav Sígl v článku 19 novinářům správní rady nevadí prohospodařené milióny Důvěra - za jakou cenu?
Kupodivu v Síglově článku figurují také dvě stejná jména jako dnes: Ing. Miroslav Jelínek a Vladimír Chrastina.
Druhého dne jsem se z krátké zprávy na syndikátním webu dozvěděl, že vedení Syndikátu novinářů ČR se po valné hromadě nezměnilo. Předsedou zůstal ing. Miroslav Jelínek, místopředsedy Radko Kubičko, Jan Punčochář a Ivana Šuláková ( SNČR pro sever Moravy a Slezska).
Placeným místopředsedou možná nebude nikdo z oněch dvou pražských místopředsedů, ale zajisté se časem Řídící výbor rozhodne, jakým způsobem bude aspoň jednoho z nich odměňovat. Nebo že by se řídící výbor přece jen rozhodl pro profesionálního manažera? Třeba jím bude nakonec právě pan Kubičko nebo pan Punčochář. Jedna věc se mi však zdá pravděpodobná. Otevřená a přátelská atmosféra bude chybět v Syndikátu novinářů další tři roky. Uvažuji o tom, zdali se opět nemám stát pasívním členem Syndikátu, ročně zaplatit 600 Kč a mít klid.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat