Ticho
Čím jsem starší, tím mám raději ticho.
Celý život jsem se probouzel s rádiem. První, co bylo po probuzení – zapnout rádio. Nasával jsem zprávy, co se stalo. Dříve tam nebyly tragédie. Nějak se tutlaly. Dnes jsou tam pořád. Jsou hrozné. V Iráku někdo udělal útok. Bylo zabito šest vojáků a dvacet civilistů. Tato zpráva zůstává každý den, jen počet zabitých se mění. Nemohu udělat nic proto, aby se tam nezabíjelo. Ti, co by proto něco mohly udělat, nedělají nic. Proč to mám poslouchat? Byl jsem u voleb. Dal jsem hlas. Lidé, kterým jsem dal hlas, nebyli zvoleni. Byli zvoleni lidé, kterým jsem hlas nedal. Jsou to lidé, kteří pět měsíců neumí sestavit vládu. Každý den ta samá zpráva. Opět se nedohodli. Proč to mám poslouchat?
Každý den ráno na chodbě domu křičí dvě děti. Jakoby je maminka za trest vyšoupla z bytu. Opakuje se to den co den. Musím dělat, že mi to nevadí. Jejich matka patrně ani není vdaná, bydlí se svou rozvedenou matkou. Bydlí s nimi i její bratr. Je to kuchař. Když přijde domu, pouští si hudbu nad mým obývacím pokojem. Hudba sama není slyšet. Ale obývák rezonuje v rytmu – buch buch buchbuch buch buchbuch buch buch.
Za zdí pracovny, ale už ve vedlejším domě, dělá někdo několik měsíců rekonstrukci. Celý den je slyšet vrtačka a kladivo. Přemýšlím, kdy se provrtají ke mně.
Je osm hodin. Na ulici před domem vyměňují vodovodní potrubí. Bagry hloubí příkop a nákladní auta odvážejí hlínu. Přijíždějí a odjíždějí, bagr jim halasně pouští na korbu plné lžíce hlíny a dlažebních kostek.
Sedím. Hlava vnímá zvuky. Hlava nemyslí. Uvědomuji si, jak jsem před lety dělal v laboratoři hned vedle motoru hlubokomrazícího pultu. Jeho hluk jsem už nevnímal. Ale když jsem vyšel z práce na rušnou vinohradskou Korunní ulici, do uší mě udeřilo TICHO ULICE. Jezdila po ní auta a tramvaje a já měl dojem, že jsem vstoupil do tiché zóny.
Dnes vydržím rádio a televizi neposlouchat celý den. Zapínám je jen abych přehlušil jiný hluk.
Minulý týden jsem byl zazimovat chatu. Obrovské údolí plné chat bylo prázdné. Ticho bylo oproti Praze nezvyklé. Ptáci nezpívali. Ticho bolelo.
Komentáře
[1]07.11.06 15:57:38Tenisák
Je to zlé, taky stárnu. Již si rádio či TV skoro nepouštím, řev dětí mně probouzí. nejsem sám, Sice je mi o 25 let méně, než tobě, ale to stáří cítím. Ach jóóóóóó
Žádné komentáře:
Okomentovat