Proč si píšu blog
Přítel Béda občas hořekuje nad tím, že jeho blog navštěvuje málo lidí. Už před třemi měsíci hořekovalv podstatě stejně. Tehdy jsem se mu snažil vysvětlit ve své Technické poznámce XVIII, proč tomu tak je. Už to zapomněl.
Jak už jsem psal v jiných článcích, přítel Béda objevil Tomův deník hned na počátku přede dvěma lety a vlastně většinu technických fines, jak graficky uspořádat blog, jsem se naučil od něj. Dokonce mi založil blog, ve kterém mě technické dovednosti učil. Původně chtěl, abych mu řekl heslo od Tomova deníku, že mi ho technicky upraví. Byl netrpělivý, když jsem jeho rady neaplikoval dostatečně rychle a některé vůbec, přestože on je považoval za zásadní. Ještě, že jsem mu heslo od Tomova deníku tehdy neřekl! Bylo to dobře proto, že jsem nevěděl, že přítel Béda trpí občas něčím, co bych nazval mazací mánií. Prostě mu připadne, že všechno, co napsal, je zbytečné a tak naráz smaže svůj blog a ztratí se z internetu. Po čase se zase objeví jinde. Bohužel Béda takhle naráz smazal blog, který založil pro mne a ve kterém už byla řada výukových příspěvků a kam jsem psal i já a učil se, jak pracovat s internetem a psát na něj. Blog zmizel naráz, bez předchozího upozornění. Prostě najednou nebyl. Zmizel blog, zmizel na čas i Béda. Měl jsem tehdy hrozný vztek. Na druhé straně jsem děkoval Bohu, že jsem neumožnil Bédovi vstup do Tomova deníku. V tom byl mezi námi rozdíl. Zatímco já jsem psal články z potřeby něco sdělit a vyjádřit trvale, Béda vždy založil nový blog, napsal do něj částečně to, co už dříve jednou či vícekrát napsal a znovu smazal, pak ho zase cosi popadlo a všechno smazal. Trvalo mi nějaký čas, než jsem pochopil, že se tím vyrovnává sám se sebou. Nemohu to nijak odsuzovat. Nikomu tím neublížil, možná jenom sám sobě.
I mně slouží psaní blogu k vyrovnávání se z vlastními problémy. Nemám jich málo a chodím si o nich povídat už devět let s psychology, ale o tom už jsem psal v jiných článcích. Mohl bych si psát deník jen doma, do svého počítače. jenže slovo deník, které se užívá pro slovo blog v češtině, není přesně to ono, co si lidé pod slovem deník představují. Blog na internetu může mít několik významů. Například blogy na Lidé.cz slouží většinou dětem místo toho, co se za mého dětství nazývalo památníčky. Děti si stahují fotografie zpěváků, hudebních skupin a herců a občas si píšou něco jako osobní deníček. Dospělejším lidem však mohou sloužit blogy jako noviny. A k tomu slouží z větší části i mně. Píšu články, které by mě žádný dnešní vydavatel tištěného deníku neotiskl, protože by mu nezvýšil prodejnost jeho novin. Některé mé články osloví lidi, kteří ve změti internetu objeví Tomův deník jen náhodou. Tak, jako před rokem a půl oslovil článek Bude českým životním stylem násilí a lhostejnost? paní Annu, která připojila svůj velice niterný komentář.
Závěrem mohu připojit i svůj komentář, který jsem napsal Bédovi k k výše citovanému článku Má to mé psaní smysl?
Drahý Bédo, tenhle tvůj článek má v podstatě stejný obsah jako můj článek Technická XVIII. Jenže mě je na rozdíl od tebe úplně jedno, kolik lidí můj blog navštěvuje. Já jsem spokojen, že ten, kdo ho chce navštívit ho navštívit může. Blog mi pomáhá ve vysvětlování něčeho, co už jsem vysvětloval 100x a lidi se pořád diví. Odkážu je na určitý článek, který jsem psal třeba před dvěma lety. Dost lidí z mého okolí mi řekne, že nemá internet nebo že internetu nerozumí. Jejich smůla. Já jsem to taky neuměl a taky jsem se to naučil. A že si raději platím měsíční paušál za internet než bych dal peníze za to,za co je vydávají oni? To je taky věc výběru. Kdybych byl zdravý, možná bych jezdil autem na dovolenou do Španělska jako můj bratranec. Ale nejsem. Díky internetu jsem však také o něm mohl napsat do článku Dilema vánočního přání . Jemu je to jedno a mně to psychicky pomohlo.Ošetřujícího lékaře svého otce jsem už loni upozornil na článek The Story of Us (Náš příběh), kde píšu o vztahu se svým otcem. Jsem přesvědčen, že si článek lékař přečetl, i když mi asi měsíc poté na můj dotaz řekl, že neměl čas. Jak se zachovají určití lidé, nemohu ovlivnit. Ale mohu je prostřednictvím bloghu informovat o svém názoru.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat