Příjemné setkání - 1.část
Dostal jsem e-mailem pozvánku:
Pozvánku mi poslal spolužák z vysoké školy Standa, dnes redaktor časopisu Vesmír. Z pozvánky jsem zjistil, že další náš spolužák Karel, dnes profesor botaniky na Jihočeské univerzitě bude spolu s dalšími odborníky diskutovat před publikem o obnově krajiny v severních Čechách. Tam jsou obrovská území zničená povrchovou těžbou hnědého uhlí.
Do Městské knihovny v Praze jsem přišel čtyři minuty před začátkem diskuze, ale sál muž byl bohužel uzavřen. Před ním se dohadovalo asi 20 lidí se dvěma či třemi zaměstnankyněmi knihovny, že by ještě chtěli dovnitř. Zaměstnankyně byly neoblomné a nikoho do sálu už nepustily. Prý je dimenzován na 140 lidí a nemohou tam podle požárních směrnic pustit ani o jednoho návštěvníka navíc. Připadalo mi to legrační, protože diskuze se odehrávala v malém sále a vedlejší velký sál byl prázdný. Jeden muž žádal jednu ze zaměstnankyň knihovny, aby vyřídila nadřízeným, že by mohli příště celou akci lépe zorganizovat. Paní odpověděla: „Já jsem nadřízená. Minulý měsíc vás bylo na diskuzi málo, kdybychom věděli, že vás přijde tolik, dali bychom diskuzi do velkého sálu.“
Smířil jsem se s tím, že diskuzi budu muset oželet a šel jsem se občerstvit do přilehlého bufetu. Nepochyboval jsem o tom, že po skončení akce bude pokračovat debata spolužáků v hospodě. Z bufetu bylo vidět na dveře sálu. V průběhu čtvrt hodiny se znechucení zájemci o diskuzi rozešli a z personálu zbyla jen postarší důchodkyně. I ji po půl hodině hlídkování omrzelo a tak jsem vešel do sálu a vyslechl zbytek diskuze. Do sálu by se určitě oněch dvacet odrazených zájemců vešlo, i když by neseděli, ale stáli. To však patrně požární směrnice nedovolovaly.
Diskuzi nahrával Český rozhlas Leonardo a každý zájemce si ji bude moci vyslechnout v pořadu Třetí dimenze
Po skončení diskuze jsem zjistil, že jsme se tu sešli čtyři z našeho ročníku biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Kromě výše zmíněných – Standy a Karla – objevil se ještě Vladimír, dnes profesor zoologie na České zemědělské univerzitě v Praze (přišel i s manželkou) a já, Tomáš, invalidní důchodce. Skupinka se rozrostla o další přátele asi na 10 lidí a vyrazili jsme (na mne velmi) svižným krokem hledat hospodu. Po několika neúspěších jsme objevili velmi příjemnou restauraci Křížem krážem. Ceny piva i jídel byly velmi příznivé vzhledem k lokalitě.
klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat