26. 11. 2006

Pozdě napsaný článek - 4.část

26.11.2006 19:02 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Pozdě napsaný článek - 4.část

věnováno 80.výročí založení České společnosti ornitologické a památce profesora Zdeňka Veselovského

   Po roce 1989 se ČSO začala proměňovat, aby  mohla více  spolupracovat se zahraničními společnostmi. Dnes zaměstnává její sekretariát osm mladých lidí, kteří komunikují se zahraničím kvalitativně zcela odlišným způsobem než tomu bylo dříve. ČSO má přes dva a půl tisíce členů.

   Na schůzi 25.listopadu jsem potkal i Jardu Škopka. Po 25 letech práce v Kroužkovací stanici Národního muzea odešel ze zaměstnání profesionálního ornitologa a zabývá se popularizací v rámci občanského sdružení Ornita.

  Jarda mi řekl, že chtěl dát v profesionální ornitologii šanci mladým, kteří více rozumí počítačové technice než naše generace padesátníků.

   Na tu schůzi jsem se oblékl do smutečního obleku. Pan profesor Veselovský zemřel jen před jedním dnem. Spolu s ním odešla část mého mládí. Na vysvětlenou dodávám, že jsem se s profesorem Veselovským znal jen zběžně v rámci své původní profese. O jeho soukromém životě nevím naprosto nic. Proto mě překvapilo,  když e-mail oznamující jeho odchod, končil slovy:

     
Protože přímí pozůstalí pana profesora žijí dlouhodobě v zahraničí a vzhledem k jeho zásluhám bude pohřeb i všechny náležitosti s ním související zajištěn a vypraven ze Zoo Praha za spolupráce hlavního města Prahy.
     

Také na stránce ZOO Praha  byla podobná informace. Přesto, že je smrt profesora Veselovského smutnou událostí, byl podle mého názoru jeho život dobře naplněn. Jeho pozůstalostí je nejen jeho literární a vědecká činnost, ale hlavně nejméně dvě instituce, kterým vdechl svou osobnost a které předal svým odborným následovníkům, aby je dále rozvíjeli podle tempa doby.
Komentáře
[1]30.11.06 10:28:18Lebeda
Pozdě napsaný článek. Píšeš pozdě a málo. Jak žiješ příteli? Sice nemrznem, ale je blbé počasí, inverze i nálada. K tomu různé neduhy, starosti, povinosti, blbé vyhlídky.. Ale, i když nemám čas se sejít, jseš pro mne důležitej. Každej měsíc kolem 20. jsem ve vaší ulici autem s klukem na firmě pro peníze. Ale nezvoním na tebe, protože by ses musel oblíct a jít před barák jen pro to, abych ti řekl ahoj, jak žiješ.. Ahoj Tomíku!

Žádné komentáře:

Okomentovat