1. 2. 2006

O vulgaritě (také na internetu) - 2.část

01.02.2006 11:48 - 03. Lidé -trvalý odkaz

O vulgaritě (také na internetu) - 2.část

prof. MUDr. Cyril Höschl, ČRo2 - Praha, 24.1.2006, pořad "Jak to vidí..."

   K podivnostem a k tomu, co nás zaráží je, když tento šatník je buď ubohý. To znamená – máme jednu odrbanou a třeba i vulgární masku a tu si s sebou bereme všude, protože nic jiného nemáme na repertoáru. Nebo je ten šatník nevhodný, to znamená – nevezmeme si správnou garderobu do správné situace. Jinými slovy: chováme se u maturity jako v hospodě, ale i naopak – chováme-li se v hospodě jako u maturity. To všechno je podbarveno také temperamentem. Někdo je  většinu života upjatý, úzkostný. Někdo je uvolněný – moc mu na sobě nezáleží. Někdo má smysl pro humor, někdo ne, a tak dále.

   K nedorozumění dochází tehdy, jestliže představy o určitých prostředích se různí u těch, kteří se těchto prostředí zúčastňují nebo se v nich ocitají. Takže i při dobrém osobnostním rejstříku si někdo plete rozhlas nebo noviny s pavlačí nebo se záchodkem , kde si může ulevovat a exhibovat. To je pak na vás, kteří to zde moderují a usměrňují, aby věděli koho a v jaké míře pustit ke slovu a koho ne. To nemá co dělat s cenzurou. To má co dělat s kulturou projevu a s posláním, mimo jiné s jazykovým posláním, které takové médium má.

   Takže kdybych vám takhle obšírně měl odpovědět na tu původní otázku, jestli někdy mluvím sprostě. Samozřejmě sprostě mluvím, to se bez mučení přiznám. Myslím si, že mluvím sprostě pouze tam, kde je  to podle mého soudu a podle mé předchozí průpravy přípustné a snesitelné. Rozhodně necítím potřebu předvádět to tam, kde to přípustné a snesitelné není. V kontextu přípustnosti té které situace je většinou to nedorozumění. Ne v tom, že by hranice mezi vulgaritou a jemnocitem procházela mezi námi. Ta prochází srdcem každého z nás a lišíme se pouze v okolnostech, za kterých se tím či oním způsobem projevujeme. Je to odlišnost v názoru, zda sex nebo erotická vulgarita patří do postele anebo do Večerníčka v sedm hodin večer. V tom je hlavní problém, nikoli v tom, že bychom byli programoví pokrytci. To pokrytectví je pouze určitá pejorativní nálepka nošení rolí, které je zcela normální a je součástí naší normální sociální výbavy.

   Já bych ještě rád k vulgaritě a sprostým slovům ocitoval smíšený citát Karla Čapka a Karla Steigerwalda, který v té obraně sprostých slov napsal: „... kde my, skuteční ctitelé sprostých slov čekáme léta než konečně řekneme to jasné doprdele, tak otrapa mezitím naseje sprostých slov tisíce a neví, že každým užitím sprostého slova se musí překročit vkus, nějaký zákaz. A běda společnosti, která užití sprostého slova bude tolerovat, protože ta se o sobě nedoví už nic. Nebude totiž na  to vhodných slov mít.  Kdo chce bohatě a jako člověk žít, bude volat po zákazu sprostých slov. Protože ta jsou sprostá jedině, když jsou zakázaná, když jsou tabuizovaná, když jsou nepřípustná. A aby ta se mohla rozvíjet, košatět a činit život lepším, je třeba aby zůstala sprostá. To slušná slova nedokáží. Ovšem sprosté činy, to je docela jiný problém, jiný svět. Toho se střesme.“

   Takhle zhruba vypadá citát, který neříká nic jiného, než že vulgarita a sprostota má v jazyce nezastupitelné místo a aby tuto úlohu mohla i nadále sehrávat, musí být svým způsobem tabuizována, zakazována a nesmí jí být zneužíváno, protože jejím zneužíváním se vytrácí její vlastní smysl a šťáva, kterou původně měla.

klikni - 3.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat