3. 5. 2007

Nevíme, co je veřejnost

03.05.2007 09:17 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

Nevíme, co je veřejnost


    Bohužel marně. Odborná novinářská veřejnost se téměř nedostavila. Avšak beseda měla dostatek posluchačů, neb se jí zúčastnili studenti Vyšší odborné školy publicistiky,  v jejíž prostorách proběhla.
 V úvodu objasnil smysl besedy přednášející školy publicista a nakladatel Vladimír Bystrov. Cílem je diskutovat o problémech, které hýbou společností. Proto škola požádala o spolupráci Syndikát novinářů ČR, což je podle Bystrova hybrid mezi odborovou a stavovskou organizací, spíše však stavovskou.
   Moderátorem diskuze byl Jan Punčochář, místopředseda Syndikátu, jeho diskuzním oponentem Radko Kubičko, také místopředseda Syndikátu novinářů, jinak oba redaktoři Českého rozhlasu. Hosty byly Ing. Václav Žák, předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Jiří Ješ, novinář, donedávna předseda Rady ČTK.
   Pan Punčochář řekl, že si bude s hosty chvíli povídat a až uvidí, že studenti jsou velmi netrpěliví  a že přetlak jejich otázek je takový, že hrozí explozí tak jim dá slovo.  Pan Punčochář řekl, že bude chodit s mikrofonem a až uvidí,  že otázka ztrácí souvislost, sebere tazateli mikrofon a tím ho zcela nedemokraticky vyřadí z diskuze. Bohužel jak průběh následujících dvou hodin ukázal přetlak otázek studentů nebyl žádný. Asi po hodince rozhovoru pozvaných hostů začali pozvolna opouštět sál. Na můj dotaz to pan Bystrov zdůvodnil tak, že musejí na jiné přednášky.
   Ale abych se vrátil k obsahu besedy.  V úvodním vystoupení se Václav Žák zamyslel nad účelem veřejnoprávních médií. Řekl, že si myslí,  že problém je v tom, že prakticky nikdo nerozumí tomu, co je to veřejnost. Kdo nerozumí tomu, co je to veřejnost, tak nemůže ani rozumět tomu, co jsou to veřejnoprávní média, protože to považuje za nesmysl.  V době socialismu  existoval stát, který byl veden avantgardou a pak existovala společnost, kterou avantgarda vedla. Existovalo jasné dělení na MY a ONI. Dělení na my a oni je tradiční český osud už od dob Rakousko-Uherska až po komunistický režim.  Avšak na západě je nejdůležitější občanská společnost. Ta koordinuje samu sebe, nemá nad sebou nějaké „ONI“, které jí řídí. Řídí samu sebe a jí se musí zodpovídat stát i politické strany. Aby se občanská společnost mohla řídit, potřebuje kvalitní informace. Největším zkreslovatelem informací je politika a soukromé firmy. V Británii se zavedl systém, který odstínil médium od firem tím, že nemá reklamu  a od politiky odstínil médium ustavením rady, která volí management. Rada je nezávislá na výsledku voleb. Pan Žák hned dodal, že to v České republice neexistuje. Dále pan Žák popsal způsob volby rad na západě a u nás.
   Nebudu popisovat průběh celých oněch dvou hodin. Mezi hosty se rozvinula diskuze schematicky podobná té, jakou vídáváme v neděli v poledne na televizních obrazovkách. Hosté a moderátor si vystačili sami. Ani si neuvědomovali, že jsou ve škole a že by mohli diskutovat se studenty. V určité chvíli se beseda změnila v přednášku pana Žáka. Upozornil jsem na to, ale už bylo pozdě. Pan Kubičko mi řekl, že vstup do diskuze je demokratický a že kdyby studenti chtěli, jistě by do diskuze vstoupili. Vyzval je k diskuzi, ale nikdo se na nic neptal. Začal jsem tedy diskutovat já sám. Pan Kubičko mě hned opravil, že v mém příspěvku je řada nepřesností. Laskavý pan Ješ, který vstupoval do celé diskuze jen umírněně, řekl, že bychom přece jen měli dát příležitost studentům.
   Přihlásil se přece jen jeden student, který nastolil otázku kolem současného vedení České televize, zvláště pana Lamberta a chtěl vědět, jaký by byl správný postup Rady České televize i jejího ředitele. Bylo zajímavé, že student říkal své logické argumenty k tomu problému, zatímco pan Kubičko, zvyklý z rozhlasu usměrňovat diskutéry, mu sděloval, jaký je správný pohled na věc. Pan Punčochář jako moderátor diskuze evidentně svou roli nezvládl.
   Jako sdělení nástin problematiky studentům to byla celkově užitečná přednáška, jako debata byla tato akce pro mne zklamáním. Zjistil jsem, že redaktoři  Českého rozhlasu a zároveň čelní představitelé Syndikátu novinářů neumějí diskutovat s veřejností. Nebýt přítomnosti pana Jiřího Ješe, ze kterého vždy vyzařuje  moudrost a laskavost, zůstal by ve mne jen rozpačitý pocit.
   Přivítal bych v komentářích názory těch studentů, kteří se besedy zúčastnili a z jakýchkoli důvodů se během ní nijak neprojevili.
Komentáře
[1]03.05.07 18:27:20František Kostlán - www - 
Ahoj Tomáši, to je opravdu smutná zpráva. Já do velké míry souhlasím s tím, co říkal Václav Žák, ale způsob té besedy, jak jej popisuješ, mi přijde opravdu podivný. Já jsem besedoval se studenty Všší školy publicistiky či třeba Literární akademie několikrát a vždy se ptali hodně a se zájmem a rozběhla se živá diskuse, Je ovšem pravda, že jsme tam byli jen dva, myslím ne - studenti, starší lidé. Možná je to tím, že zde bylo příliš lidí? Díky za článek, František

Žádné komentáře:

Okomentovat