Na druhém volebním shromáždění Syndikátu opětovně malá účast
Volní novináři patrně nemají zájem o zástupce na valné hromadě
Na druhé předvolební shromáždění (4.5.2007) přišlo opět jen 5 volných novinářů. Jeden z nich jsem byl já a jeden fotograf už dal hlas na minulém shromáždění. Získal jsem pro delegáta Klubu volných novinářů tři hlasy.
Za vedení Syndikátu přišel pan Jindřich Beránek, redaktor syndikátního věstníku Mediažurnál.
Pana Beránka znám dlouho, ač jsem téměř o generaci mladší. Před třinácti lety jsme se začali potkávat na tiskových konferencích. Pan Beránek je členem Klubu pražského jara, který sdružuje novináře vyhozené po roce 1968 z médií pro své postoje. Jindřich Beránek už je ve věku, kdy neusiluje o kariéru. Práci v Syndikátu dělá z dlouholetého zájmu a hlavně proto, že se může setkat s letitými přáteli. Popovídání s ním bylo na rozdíl od jiných členů vedení Syndikátu, se kterými jsem se za poslední rok setkal, přátelské a lidské. Pan Beránek povídal i o svém mládí, které prožil v Pařížské ulici. Řekl, že píše už třetí knihu z historie gymnázia, které navštěvoval. To je mně velmi sympatické. Setkal jsem se za posledních třináct let s několika novináři jeho věku, kteří rádi píšou bez ohledu na to, zda jim dílko někdo vydá. To mi u mladších představitelů Syndikátu chybí.
Pana Beránka jsem často potkával i v Centru nezávislé žurnalistiky. Bylo to místo, kde se tehdy novináři opravdu mohli setkávat a diskutovat spolu o profesních problémech, ti mladší nebo méně zkušenější se tam mohli i vzdělat. Centru nezávislé žurnalistiky mělo na rozdíl od současného Syndikátu novinářů i přátelskou atmosféru. Vytvářela jí paní Olga Jeřábková se svými spolupracovnicemi a spolupracovníky. Bylo to profesní centrum, nikoli odborové. Možná, že rozdílnost atmosféry od Syndikátu novinářů spočívala v tom, že za vším nevisel jako rušivá síla nevyřešený majetek po bývalém Svazu novinářů z dob socialismu. Na druhém předvolebním setkání v presscentru vyslovil pan Beránek svůj osobní názor, že kdyby bylo na něm, on by souboj se státem o dům Syndikátu v Pařížské ulici nebo vyrovnání se státem dávno opustil a věnoval se perspektivám Syndikátu.
Zeptal jsem se pana Beránka i na jeho názor na Mediažurnál, jehož úroveň je podle mně velmi špatná. Připomněl jsem Mediažurnál před několika lety. Tehdy vycházel měsíčně a přinášel různé články, nebyl jen strohým věstníkem. Nyní jako věstník vychází ve velmi redukované podobě a jen jako čtvrtletník. Pan Beránek mě opravil. Mediažurnál vychází jen třikrát do roka. Pan Beránek vysvětlil, že před časem chtěla řídící rada Syndikátu Mediažurnál úplně zrušit a informace publikovat jen na webových stránkách. 70 procent členů Syndikátu si však přálo zachovat Mediažurnál v tištěné podobě.
Nyní už zbývá jen jedno předvolební setkání v presscentru Syndikátu na Senovážném náměstí v Praze. Nezbývá mi než opět vyzvat ty členy Syndikátu novinářů, kteří nejsou spojeni s žádnou větší redakcí. Přijďte 18. května (pátek) ve 14 hodin a pomozte delegovat zástupce Klubu volných novinářů na valnou hromadu! Nezapomeňte si svou členskou legitimaci! Předem vám děkuji!
Uvítám zde u všech článků o Klubu volných novinářů diskuzi novinářů - členů Syndikátu novinářů o problémech Syndikátu, zvláště pak o práci volných novinářů, alespoň do té doby než vedení Syndikátu (jmenovitě jeho předseda pan Miroslav Jelínek) povolí oficiální stránku Klubu volných novinářů včetně otevřené diskuze.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat