Křesťanské soucítění - II.část
(12.3. 2004 20:10:20)
Opět to bylo pro mne pořád dokolečka a proto jsem paní L. napsal tentokrát hodně otevřeně:
Milá L.,
děkuji Ti za přání k mému svátku. K psychologovi chodím stále, ale neřeším tam životy jiných, nedělám tam o nich žádné závěry, jak se domníváš, řeším tam problémy života svého. Každý jsme jiného založení. Tak jako Tobě pomáhá při řešení Tvých problémů víra v Boha a návštěva kostela, tak mě v současné době (v podstatě už tři roky) pomáhá návštěva psychologa. Ale nedělám s ním závěry o životě jiných lidí (například o Tvém), snažím se hledat cestu svého života. Já chápu, že Tě můj otec ponížil, ponižoval i mou matku i mnohé jiné lidi. Mě ponižoval celý život a já jsem si kvůli jeho despotickým způsobům nedokázal vytvořit své vlastní vztahy s lidmi okolo sebe. Na druhé straně teprve po matčině smrti jsem si uvědomil, že není důvod, abych nesl pocit viny za to, že můj otec ubližoval lidem. Život je složitý a jak říká moje teta (o sedm let starší otcova sestra) - on o tom neví, že ubližuje druhým lidem, on říká, že to myslí dobře. Ty píšeš, že jsi ho chtěla mít pro sebe - teď bys měla možnost. Po smrti své třetí manželky zůstal sám. Vzhledem ke své nesnášenlivé povaze se patrně ani s mnoha lidmi nestýká. Místo abys psala mě, napiš jemu nebo mu zavolej. Jistě by ho potěšilo, kdybys mu připomněla kdo jsi a vyjádřila touhu se o něj starat. Mohla bys za ním jezdit - byt má velký a v současné době si musí platit paní na úklid. Do domova důchodců se mu asi nechce. Děkuji za Tvůj náznak pozvání k Vám, ale já bych stejně nejel, nevidím k tomu nejmenší důvod. Řešením svých starostí jsem plně vytížen a nemám čas jet ani do lázní, což bych zdravotně potřeboval. S přáním všeho nejlepšího T.
Za dva dny mě paní L. zatelefonovala. To snad nemyslíš vážně, řekla, abych se ozvala tvému otci, když mě tolik ponížil. Znovu jsem jí, jako už tolikrát před tím zopakoval, že otec odmítá mé návštěvy, protože se nepodřizuji jeho despotismu a apeloval na její křesťanské soucítění, aby vlila boží útěchu do duše člověka, kterého tolik let milovala a o kterém dosud přemýšlí. Jenže její křesťanské soucítění bylo použitelné asi jen ve fázi, pokud doporučovala druhému, co by měl dělat. Pokud by to vyžadovalo její vlastní přičinění, bylo její křesťanské soucítění náhle pryč.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat