25. 11. 2007

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 5.část

25.11.2007 01:58 - 06. Politika -trvalý odkaz

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 5.část


   Celý sedmnáctý listopad jsem si nepouštěl projev Milouše Jakeše.

    Pustil jsem si na DVD jeden z dílů britského dokumentárního seriálu  Lidské tělo. Díl pojednával o stárnutí. Ilustrací byl život 78 letého  amerického farmáře a jeho třiašedesátileté manželky. Právě slavili 45. výročí společného života. Celý život žili na své farmě v Kansasu, kterou nikdy neopustili déle než na dvacet dní. Nyní se chystali odjet na oslavu na Aljašku, kde žili jejich děti s vnoučaty. Svá vnoučata staří lidé ještě nikdy neviděli.

   Lidské tělo je úchvatný dokument. Uvědomil jsem si však, že kdyby byl stále socialismus, patrně bych si ho nikdy nemohl doma promítnout. Byl totiž z takzvané devizové ciziny. Z té se za socialismu nedalo koupit téměř nic. A to málo, co si občan mohl z nesocialistické ciziny koupit se prodávalo v prodejnách zvaných Tuzex. Ty sloužily k tomu,  aby z občanů vylákaly zbytky západních měn.  K cizí měně se československý občan dostal ve výjimečných případech, když mu z nějakých důvodů bylo dovoleno vycestovat do zahraničí. nejspíše pracovně, protože československý stát získával devizy ponejvíce prodejem investičních celků jako byly turbíny či cukrovary, protože v moderních technologiích zaostával.  organizoval prvomájové průvody a tam se nic zvlášť potřebného nevymyslelo a hlavně nerealizovalo.

   Moderní technologie, např. elektronika se sem za socialismu dostávaly těžko. Západní státy na takovou technologii uvalily zákaz, embargo. Možná ne proto, že tam byli zlí kapitalisté, ale protože socialistické země nepovolovaly volný obchod a tržní hospodářství. Prostě v Československu obchodoval jen stát a na západě soukromníci. A západní soukromníci by bývali chtěli tady obchodovat přímo, tedy mít tady soukromé obchody a firmy. A to se neslučovalo se všelidovým vlastnictvím.

   Pamatuji se, jak jsem byl nadšen, když jsem v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka  v Praze Holešovicích objevil na tehdejší dobu velmi neobvyklý kurz angličtiny. V jazykové laboratoři pouštěl lektor  originální anglický kurz, který si patrně odněkud dovezl na magnetofonových páscích nebo gramofonových deskách.  Kurz obsahoval běžná konverzační témata. Ale konverzovali rodilí mluvčí anglickým způsobem myšlení  a nikoli čeští učitelé českým způsobem myšlení. Byly tam hrané dialogy, opravdu anglická výslovnost! No tehdy něco úžasného, dnes naprostá samozřejmost.  Když jsem se já učil anglicky, to jest v sedmdesátých letech minulého století, existovaly jen učebnice centrálně vydávané. K nim nebyla žádná doplňková literatura. Ještě že byla na Václavském náměstí sovětská kniha. Tam se prodávala anglická beletrie zjednodušená tak, aby to sovětský i československý začátečník pochopil.


   Tato četba měla i vysvětlivky, které českému čtenáři nebyly potřeba, ale sovětskému patrně ano.
klikni - 6.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat