18. 6. 2007

Festival uprchlíků - 2.část

18.06.2007 19:31 - 02. Deník -trvalý odkaz

Festival uprchlíků - 2.část


   Naproti parku, poblíž Vinohradského divadla, stojí dům, ve kterém od roku 1973 bydlí můj otec.  Nemám na ten dům dobré vzpomínky. Dům za to nemůže. Nemám dobré vzpomínky na svého otce. Otec už čeká rok a půl v ústavu, až umře.  Sedl jsem si na zahrádku restaurace v domě, kde otec bydlí. Dal jsem si ledovou kávu a jablečný závin.

   Napadlo mi, že v rozvojových zemích, ze kterých utíkají uprchlíci, žijí často v širokých rodinných vztazích a nemají žádný majetek. V naší části světa se rodinné vztahy rozpadají, jednotlivci hromadí majetek, takže si mohou koupit ono krásné červené auto,  jehož hodnota by kdesi v Africe možná uživila jednu vesnici celý rok. Lidi tam však umřou uprostřed svých příbuzných, se kterými strávili celý život. Pán, který vlastní ono krásné červené auto, možná vydědí svého syna jako můj otec vydědil mně a umře kdesi v sociálním zařízení a bude mít dojem, že si zaplatil všechny lékaře a služebníky, nad kterými má moc.

   Pozoroval jsem, jak se restaurace za čtyři roky, co jsem v ní nebyl, změnila. V té době jsem do ní občas zašel. Přetahovali jsme se s otcem o půl chaty.  Nakonec mi otec tu svou polovinu prodal za pětinásobek její ceny. Připadal jsem si jako uprchlík z vlastního života. Za teplého letního podvečera jsem opustil pouliční zahrádku. Z parku zazníval zpěv Davida Krause. Uprchlíkům zbývaly ještě tři hodiny než zamíří opět do uprchlických táborů.


Dodatek 18.června, 19 hod:

   Krásné dokumentární fotografie Františka Kostlána se již objevily spolu s článkem Měli jsme velké berkat.Podívejte se kliknutím na modrý podtržený nadpis!
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat