Ekonomika stojí proti lidem
Když jsem chodil do školy, učili jsme se dějepis. Píšu podle své vzpomínky, nikoli podle toho, co se dnes považuje za správné. No a v tom dějepisu jsme se učili o prvobytně pospolné společnosti. Lidi v té společnosti nikdo nenutil pracovat. Ale aby mohli zůstat lidi na živu a udržet se jako druh, přece jen pro to něco museli udělat. Museli získat nějakou potravu a museli se starat o děti. To nezvládl každý jedinec samostatně a tak začalo docházet k dělbě práce. Silnější muži chodili na lov, slabší ženy se staraly o děti a připravovaly potravu. Práce usnadňovala lidem život a hlavně její výsledek sloužil lidem, kteří ji dělali. Neexistovala žádná předem vymyšlená ekonomika.
Dnes mi připadá, že je to naopak. Existuje ekonomika a lidé jí slouží. Ekonomika je důležitější než lidé.
Jihokorejská automobilka Hyundai projevila zájem postavit pobočku v České republice. Vláda vybrala místo nedaleko obce Nošovice u Frýdku Místku v Moravskoslezském kraji. Automobilka se zavázala, že poskytne práci pro tři tisíce lidí. Pochopil jsem, že otevření provozu je v dohledu dvou až tří let. Automobilka náhle dala na vědomí, že v oblasti se nenachází dostatek odborníků a že začne hledat pracovní síly i mimo území České republiky. Záměr vlády se tedy mine účinkem. V kraji neklesne nezaměstnanost a přibude tam lidí. Domácí obyvatelé se budou mít hůře, ale ekonomika pokvete.
Dnešní pořad „Téma dne“ Českého rozhlasu 2 Praha je věnováno rozvodům. V pořadu „Jak to vidí....“ řekla Táňa Fischerová, že dnes ekonomika narušuje vztahy lidí. Že je nutno pracovat od rána do večera. že rodina je na posledním místě, že na rodinu nemají partneři čas. Že lidé žijí po celý den v jiném prostředí a s jinými partnery. Kromě toho v dnešní době se zhroutily hodnoty. Do popředí vystupuje sex a užívání si. To většinu lidí zasáhne i podvědomě. Dětem by se měl obětovat čas, dát jim lásku. Naše doba však není připravena k žádné oběti.
My se však spíše podřizujeme uměle vytvořené ekonomice než přirozeným lidským vztahům. Každý z nás je ekonomikou semlet. Zvláště městští lidé, kteří jsou na ekonomice závislí. Nedokážou si individuálně (v rodině) vyrobit potraviny, obydlí, které by nebylo závislé na dodávaných energiích. Nedovedeme si vyrobit vhodné oblečení. Ekonomický systém vede k tomu, aby si lidé nepomáhali, ale stačili být na ostatních nezávislí. Tím víc jsme však všichni závislí na ekonomice, která uměle určuje pravidla našeho života.
Ekonomiku, kterou vytvořil „kdosi“ jiný, nedokáže žádný z nás jednotlivců změnit. Můžeme však přemýšlet o hodnotách vlastního života a snažit se ovlivnit mikroprostředí, ve kterém žijeme. Rodinu, sousedy i lidi v sociální i pracovní síti, ve které se vyskytujeme. Tím myslím dlouhodobý výskyt. Nikoli přesvědčováním a kazatelstvím. Ale naplňováním vlastních životních hodnot. Neustálou sebereflexí.
Generace, ve které já žiji, už v nepřirozeném ekonomickém prostředí zemře. Vývoj lidského druhu probíhá v mnoha generacích. Každá generace je něčím ovlivněna. Moje generace, která buduje počátky novodobého kapitalismu v Čechách a na Moravě, má v sobě zafixován socialismus. Generace mých rodičů, která socialismus vybudovala, byla ovlivněna druhou světovou válkou. Generace mých prarodičů byla ovlivněna dvěma světovými válkami. Čím je ovlivněna generace současných dvacátníků a co ona vybuduje, to si vůbec nedovedu představit. Myslím, že ještě ona nebude tou, která si uvědomí, že ekonomické hodnoty nikdy nemohou zvítězit nad hodnotami sociálně biologickými. Vítězství sociálněbiologických hodnot nemůže totiž přijít nějakou revolucí, ale evolucí, vývojem. Může to být jen způsob záchrany lidského druhu, nemůže to být „vítězství nad něčím“.
U posledních několika generací (řekněme jen) Čechoslováků zatím probíhá vývoj zvratovitě na základě popření vlastní, ještě živé minulosti. Já, kterému je 54 let jsem prožil 37 let v socialismu, kdy oficiální doktrína tvrdila, že kapitalismus byl špatný a že už jsme za ním udělali tlustou čáru. Nyní žiju 18 let v období, ve kterém oficiální doktrína tvrdí že všechno, co bylo v socialismu, bylo špatné a že naopak ten kapitalismus, který já už jsem nezažil, byl dobrý.
Kam dospějí v padesáti dnešní dvacátníci nebo dokonce ti, kteří se rodí teprve dnes, vůbec nedokážu odhadnout. Zavrhnou současnou dobu na jejíž tvorbě se právě dvacátníci začínají podílet? Nebo (a teď nechci psát vznešené slovo „lidstvo“) se jednou dospěje k tomu, že i ta nejbližší minulost patří do kontinuity vývoje lidí?
To by byl podle mne důležitý krok k tomu, aby i ekonomika začala sloužit lidem a nikoli naopak. Připadá mi absurdní, že ekonomika působí proti lidských vztahům. Člověk je totiž tvor sociální a na rozdíl od vztahů ekonomických jsou sociální předpoklady člověka zakódovány v genech.
Komentáře
Z toho článku je mi smutno, když se koukn kolem sebe. Tak to vidím i já.
Komunisti mohli tvrdit, že s kapitalismem je konec, a dnešní tržní svazáci zase totéž o komunismu, protože oboje shodně nahlížejí na život ekonomickou optikou - oba tábory tvrdí, že bez ekonomické nadstavby se neobejdeme, jen to každý tvrdí z jiných důvodů. Myslím, že jde o to, abychom takové připitomělé pojmy jako "trvalý růst" a přímou vládu ekonomů ignorovali a začali se sami chovat více skromně, vystačili si s mnohem méně elektřiny, dávali větší přednost rodině před koupí ještě dražšího auťáku... Já vím, že je to naivní, protože lidi se prostě chtějí mít čím dál lépe. Ale, jak říkáš příklady táhnou - alespoň někoho. To nejhorší, co bychom mohli udělat, je návrat k něčemu, co bylo před listopadem 1989 údajně dobré. Samo o sobě, vytrženo z kontextu, možná i něco dobré bylo - ale fungovalo to právě jen v onom kontextu, tedy v rámci totality a nesvobody. Tráva rostla stejně zelená, jako dnes, jenže na vojně jsme ji před příjezdem hlavounů stejně museli natírat nazeleno.
Žádné komentáře:
Okomentovat