16. 12. 2005

Bude českým životním stylem násilí a lhostejnost?

16.12.2005 13:50 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Bude českým životním stylem násilí a lhostejnost?


 Včera jsem shlédl na ČT1 pořad "Všechnopárty".  Původně jsem si myslel, že jde o obměnu pořadu "Paškál", který běžel ještě nedávno na Nově. Uváděl ho totiž celkem identickým způsobem Karel Šíp. Avšak při vyprávění, které se tam odehrávalo poměrně humorným způsobem, mě nepříjemně zamrazilo.

   Zpěvák Martin Maxa vyprávěl, jak byl odsouzen ke dvěma letům vězení podmíněně za to, že se v jakémsi baru na ostravsku zastal neznámé cizí ženy, kterou mlátil její partner. Soudkyně ho odsoudila přesto,  že násilníkovi nic neudělal, dotyčná žena musela být ošetřena v nemocnici a v jeho prospěch vypovídalo 11 svědků. Jak jsem pochopil, důvodem Maxova odsouzení bylo to, že se po násilníkovi ohnal pěstí. Nic mu neudělal, ale soudkyně to prý zdůvodnila tak, že Maxa násilníkovi nic neudělal jen proto, že násilník uhnul. Ale kdyby se prý Maxa trefil mohl by násilníkovi ublížit. Soudkyně také vydedukovala, že účelem Maxovy nepodařené rány pěstí bylo násilníkovi ublížit. Maxa musel za obhajobu u soudu vynaložit několik desítek tisíc korun a podle toho, co říkal, se vlastně k celému sporu dostal náhodně.

   Martin Maxa uvedl ještě jednu svou životní zkušenost. Na ulici kdesi na mostecku se zastal mladíka, kterého na ulici mlátili dva muži. Jeden z nich mlátil dokonce mladíka pažbou pistole. Maxa se nejprve snažil o slovní napomenutí a když útočníci nereagovali, snažil se útočníka s pistolí odtáhnout od oběti. Vyšla rána a kulka lehce zranila Maxu na hlavě. Přesto nedošlo k žádnému vyšetřování a Maxa byl policistou upozorněn, aby se do případu nepletl a "držel zobáček".  Maxa dospěl k názoru, že na mostecku může být podsvětí propojeno s vyšetřovateli a zobáček nedržel. Zhruba za tři roky se mu přihodila příhoda popsaná výše, za kterou byl odsouzen.

    Martin Maxa mi jako zpěvák není příliš sympatický, ale myslím si, že pokud to, co vyprávěl, je pravda,  zachoval se jen tak, jak by se měl zachovat každý občan, vidí-li, že někdo potřebuje pomoci. Možná, to bylo jinak. Ale pak by to měla policie i soud řádně vyšetřit a uvést, že Maxa lhal.

  Každému z nás se může stát, že se dostane do situace, kdy bude potřebovat pomoc náhodných kolemjdoucích či zcela neznámých lidí. Anebo naopak. Sám uvidí někoho, kdo by potřeboval jeho pomoc. Jestliže se v české společnosti vytvoří atmosféra, že poskytnout někomu pomoc v takové tísni znamená možnost sám se vystavit trestnímu stíhání, stanou se zákony a soudnictví zcela formálními a násilí se začne v české společnosti rozšiřovat a jednou se můžeme dostat do stádia takového státního chaosu jako je na Haiti, kde byl nedávno unesen český kněz, který se tam zabýval humanitární činností. I české Ministerstvo zahraničí tehdy připustilo, že získat o uneseném českém občanu je velmi složité, protože na Haiti vládne korupce a bezpráví.

   K nedobré atmosféře v české společnosti přispívají i různé pořady typu "Skrytá kamera", kdy se stále častěji ukazuje, že různé zvláštní situace byly pouze fingovány televizními společnostmi, které natáčely reakce kolemjdoucích, aby tak pobavily své diváky.  Takovéto "legraci" byl svého času podroben i bavič Karel Šíp, na něhož bylo v rámci pořadu, který uváděli Štefan Margita a Hana Zagorová, inscenováno televizí Nova zatčení maskovanou "policejní jednotkou", když jel v autě po silnici. Tím roste u běžných občanů i přesvědčení, že je lepší se do ničeho neplést. Svědčí o tom i nedávný případ z jednoho pražského nádraží, kdy násilník táhl dívku, která křičela o pomoc. Situaci v té chvíli podle pozdější analýzy záznamu průmyslové kamery muselo viděl alespoň osm lidí, z nich nikdo se dívky nezastal. Teprve poté násilník dívku přemohl a poblíž nádraží ji znásilnil. Případ vyvolal diskusi o tom, že kdyby lidi nebyli tak lhostejní, nemusela být dívka znásilněna.

   Martin Maxa nebyl ve dvou jiných kritických případech lhostejný a byl za pomoc druhému, zcela neznámému člověku odsouzen k podmíněnému trestu dvou let vězení.
Komentáře
[1]18.12.05 12:54:54Anna - 
Milý Tome, ráda si čtu Vaše deníčky , oslovuje mne v nich spousta věcí a některé mi mluví z duše. Při čtení tohoto článku, jsem cítila, že se musím přidat, já sama si prožila manželství plné agrese a fyzického násilí, je velmi těžké se bránit, ovšem daleko težší je odejít . Já to po několika letech dokázala. Lidé chodili kolem, bydleli vedle, slyšely nářky i volání o pomoc a přesto nikdo nepomohl, ani dokonce nezvedl to zatracené sluchátko a nezavolal policii. Až do doby než jsem se jednoho dne probudila v nemocnici, celé tělo mě bolelo a lekař mi říkal, že jsem měla opravdové štěstí. Pak k lůžku přistoupil policista, jež se mne zeptal "jak se Vám to stalo paninko, zakopla jste na golfovém hřišti?" Potom mi vysvětlil, že je to tvrzení proti tvrzení a tím, že mě manžel nezabil, se vlastně nic nestalo. Jediné co mohu dělat, je nedráždit manžela, dodal s usměvem. Neopustila jsem jej, nýbrž přímo od něj utekla a všichni co mne tehdy litovali mě dnes soudí, za to,že jsem to udělala.
[2]18.12.05 18:21:07nadabozkova
Na všechny se vykašli,na ty,co tě soudí. Když jsi potřebovala,nikdo ti nepomohl. Ano,ti policajti jsou pořád stejní,pokud tě nezabije,tak se vlastně nic neděje. A lidská lhostejnost?Hanba mluvit
[3]18.12.05 20:33:08mluvka Tomáš
pro Annu - Milá Anno, chápu vás. Ono je za a) těžké odejít, protože lety vznikla určitá citová závislost a za b) většinou ta oběť nemá kam odejít a agresor zásadně neodchází nebo se vrací. Znám agresory, kteří ani netrápí fyzicky, ale psychicky mohou svého partnera (partnerku) za několik let úplně zničit a ještě oběť přesvědčit, že si za to může sama a přesvědčit i lidské okolí, že oběti nijak nepomůže. To v Česku není obtížné, protože tedy není přirozeným zvykem chápat ani nejbližší lidi.
[4]18.12.05 20:35:33mluvka Tomáš
pro Naďu Božkovou - Někdy není lehké si hrát na samostatného (samostatnou) a na všechny se vykašlat. Člověku nezbývá než nějak vyjít s lidmi, kteří jsou okolo něj.

Žádné komentáře:

Okomentovat