Blogovat
Nelíbí se mi slovo blogovat. Dodnes jsem nepochopil, jaký je vlastně smysl blogování.
Já jsem pochopil blog jako možnost psát si poznámky, postřehy a názory a nechat je jiným lidem přečíst. Psát na internet je v podstatě dnes jediná možnost, jak zveřejnit své myšlenky, pokud ovšem nemíte konexe v běžných tištěných periodikách. Tam mají své sloupky, svoje místa různé osobnosti, které tam pravidelně přispívají. Například v Týdeníku Rozhlas se třídají Jan Špáta, Miroslav Konvalina, Jiřina Šiklová, Jan Petránek a další. Tyto známé osobnosti mohou vyslovit své názory na cokoli a vydavatel periodika doufá, že tím zvýší náklad svého listu. Týdeník Rozhlas jsem zmínil namátkově. Podobně to je v denících, týdenících, měsíčnících. Tištěné periodikum je omezeno rozsahem a tak řadový občan do něj psát nemůže. Občas sice redakce vybere některý příspěvek do rubriky dopisy čtenářů, ale ten už svou grafickou úpravou oznamuje, že nemá stejnou hodnotu jako článek mediálně známé osobnosti.
V posledních letech se možností, jak projevit svůj názor, stal internet. Ani zde nejsou možnosti neomezené, záleží na technikém vybavení a toleranci majitelů a technické správy internetových serverů. Bohužel málo lidí z toho množství, kteří u nás využívají internet, umí písemně vyjádřit své myšlenky. Proto tzv. blogy - deníčky bývají využívány hlavně k nahromadění nepůvodních ukázek - obrázků, zvuků, citátů, které dotyčný člověk objevil někde jinde na internetu.
Psaní na internetu se neodehrává v tiskových straných, ale v megabajtech, které spolknou nepoměrně více informací. Vymýšlet stále něco nového, aby blog nezapadl a přilákal čtenáře, často jen nahlížitele je složité a časově náročné. Honit se za návštěvností svého blogu brzy unaví, jakkoli k tomu majitelé či správci serverů nabádají.
Na stránkách pana Ivo Lukačoviče jsem si přečetl, že jakýsi pan Petr Koubský končí s blogováním. V jedné větě pan Lukačovič vyslovil náznak lítosti, v druhé větě již nabízel jiné blogery. Podíval jsem se, co o tom píše pan Koubský. Jeho názor mi přijde na rozdíl od chladného, technického pohledu pana Lukačoviče velmi lidský a tak bych ho tu rád kousek ocitoval:
"...pár lidí si mě dalo na své weby rovnou pod plným jménem. Pro mě to má ten důsledek, že se při psaní vědomě i podvědomě hlídám, abych si neudělal nějakou ostudu nebo problémy. To už pak moc velká zábava není, a celé jsem to začal hlavně pro zábavu.
Za třetí, ocitl jsem se ve zlém životním období, cokoli bych psal, bylo by tím poznamenáno, a to nechci. To už je otázka důstojnosti, a nejen mé vlastní."
Za třetí, ocitl jsem se ve zlém životním období, cokoli bych psal, bylo by tím poznamenáno, a to nechci. To už je otázka důstojnosti, a nejen mé vlastní."
Škoda, že je obsah těchto slov panu Lukačovičovi cizí. Vidí tuto skutečnost jen z pohledu firmy. Vidí jen to, že dotyčný pan Koubský nebude zvyšovat návštěvnost serveru. Obsah ho nezajímá. Nevidí lidské potíže, jaké pan Koubský s psaním blogu má. Nevidí, že pan Koubský má jiné, důležitější starosti, které jsou podstatné pro jeho život.
Panu Koubskému se patrně jako mně nelíbí prázdné plácání slov. Ani já si nemyslím, že bych své zápisy musel psát pravidelně. Píšu je spíš pro sebe než pro jiné. I když je pro mne zajímavé, zda někoho osloví. Už v příspěvku o osamělám trosečníkovi jsem psal, že je náhoda, zda mé zápisky někdo objeví. Na rozdíl od papírových zápisků si nemyslím, že elektronické zápisky zůstanou uchovány pro další generace.
Komentáře
A proto drtivá většina blogujících jede pod nickem. A většina blogů končí proto, že se proflákla identita autora. Znovu na IL se mi jít nechce (není mi ten pán od jisté doby sympatický :-), ale pokud si pamatuju, upozorňoval právě na tuto skutečnost. Že jako blogujte, ale pozor na příliš k "identifikaci vedoucí" informace. K tomu, co chci říct (jiným, ale hlavně sama sobě) ventilovat svoje pravé jméno nepotřebuju. Naopak - potom mi blog může plnit i to, kvůli čemu ho mám - tedy napsat do něj i to, za co bych se pod svým pravým jménem po čase možná styděla. Jenže někomu jinýmu třeba právě tohle moje "uklouznutí" může něco dát. (I kdyby jen odstrašující příklad.) Tak proč to nenapsat.
[2]17.02.06 09:51:11mluvka Tomáš
Odkaz na vámi zmiňovaný článek pana Lukačoviče mám v oblíbených internetových stránkách http://blog.lide.cz/tomuv.denik/2006/01/12/254 . Existuje lidí, kteří mají nejenom blog, ale také samostatně vytvořené internetové stránky pod svým jménem. Nebyl bych proti psaní pod svým jménem, pokud by tak činili všichni, ale to je nereálné. Většina lidí se dnes bojí říci přímo, co si myslí. Děkuji za váš příspěvek, myslím že váš pohled není příliš odlišný od mého.
Žádné komentáře:
Okomentovat