Ani třetí volební shromáždění SN ČR se nepovedlo - 1.část
Kde je zakopán pes?
Na třetí pražské volební shromáždění v pátek 18. května 2007 nás přišlo pouze pět. Z toho tři jsme byli z výboru Klubu volných novinářů (pan Chrastina, paní Šamajová a já). Potenciální voliči delegátů na valnou hromadu přišli jen dva. Jeden se rozhodl dát hlas pro KVN, jeden ho chtěl dát Klubu fotoreportérů, ale z něj nikdo s delegátní listinou nepřišel.
Řídící výbor vyslal opět pana Jindřicha Beránka, redaktora syndikátního věstníku Mediažurnál. Ani dnes není ještě na webových stránkách Syndikátu k dispozici dubnové číslo Mediažurnálu (vyšlo koncem března) s informacemi o červnové valné hromadě. Je vidět, že patrně nikdo z řídícího výboru Syndikátu (24 členů) ani z kontrolní komise Syndikátu (3 členové) aktuálnost stránek dlouhodobě nesleduje. Vše je tedy ponecháno na libovůli zaměstnance Syndikátu pana Ing. Ivo Kostihy (viz kontakty), jehož práce není patrně dostatečně kontrolována řídícím výborem.
V úzkém kroužku přítomných starobních a invalidních důchodců se rozvinula debata o možnostech publikování. Pamětníci dob dávných (pánové Beránek, Chrastina, Rykl) přiznali, že publikování v současnosti je pro ně v podstatě nemožné, protože už nemají v redakcích své známé, kteří si od nich dříve objednávali články. Nyní už v redakcích sedí jiní redaktoři, kteří mají jiné známé, u kterých si články objednávají. S tím souviselo i další aktuální a stále neřešené téma, že když už v některé redakci článek otisknou, často je nemožné z redakce vymáčknout honorář. Jeden z pánů dokonce sdělil, že v jedné redakci mu řekli, že v této době je módní honoráře neplatit.
Nadhodil jsem, že tím vzniká otázka, jak mohou být volní novináři členem Syndikátu, když bod.4. II. stanov praví:
■ ■
Novinářem pro tento účel je ten, kdo se účastní shromažďování, analýzy a šíření informací jako profesionál v tištěných nebo elektronických médií nebo v nich jako profesionál soustavně publikuje své názory. Současně se novinářské profesi buď jeden rok věnuje, či jí tři roky před odchodem do důchodu věnoval rozhodující část svého pracovního času a nebo z ní má či měl rozhodující část příjmů.
■ ■
Vyvolalo to poněkud rozpaky. Pánové se shodli na tom, že Syndikát novinářů je dobrovolná organizace a nemůže vymáhat od svých členů daňová přiznání.
Jako obvykle se diskutovalo o tom, proč se tak málo členů Syndikátu zapojuje do jeho činnosti. Obvyklé bylo i zdůvodnění, že členové velkých a středních redakcí Syndikát nijak nepotřebují. Otázkou pro mne však zůstává, proč jsou členy Syndikátu.
Opět jsem otevřel otázku, že mi není jasné, proč řídící výbor Syndikátu inicioval vloni v květnu znovuobnovení KVN (po deseti letech od jeho zániku) a od té doby tento stále nerozjetý klub nejen ignoruje, ale přímo mu hází klacky pod nohy. Vedení Syndikátu v čele s jeho předsedou panem Jelínkem neumožnilo oslovit volné novináře samostatným dopisem s odůvodněním, že adresy členů podléhají zákonu na ochranu osobnosti. Výzvu k volným novinářům, kterou připravilo dobrovolníků. Ty dal provizorně dohromady místopředseda Syndikátu pan Radko Kubičko na loňské informační schůzi. Výzvu neuveřejnil Mediažurnál, ani se nedostala na oficiální webovou stránku Syndikátu. Těch několik dobrovolníků se takřka proti své vůli stalo výborem Klubu volných novinářů bez možnosti získat další členy a zájemce. Již pět měsíců je prakticky hotová webová stránka Klubu volných novinářů, kde jsou alespoň ty nejzákladnější informace o klubu. Dosavadní snahy o napojení stránky na oficiální web Syndikátu selhaly na neochotě předsedy Syndikátu pana Jelínka.
Pan Beránek se odpovědi vyhnul tvrzením, že když současný výbor klubu připraví pro volné novináře přitažlivý program, že oni se jistě přihlásí sami. Znovu zopakoval tezi o tom, že přímo přes Syndikát volné novináře nelze oslovit, protože adresy podléhají zákonu na ochranu osobnosti. Zároveň kritizoval i členy Syndikátu, že nechodí na tyto předvolební schůze. Jenže jak mají chodit, když se o nich ani nedozví?
klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat