27. 2. 2009

Objevte Aljašku v Americkém centru !

27.02.2009 12:25 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Objevte Aljašku v Americkém centru !

autor: Filip Filipovič Filipov

Stálý zpravodaj Tomova deníku v Americkém kulturním centru v Praze Filip Filipovič Filipov  posílá tuto reportáž:
--------------------------------- 

Objevte Aljašku v Americkém centru !

   Jeden můj spolužák nám dal letos pod stromeček žernosecké víno, aby zdůraznil kvalitu daru -  americké velvyslanectví prý jiné nechce. Bylo fakt dobré, žádná kyselost, žádný přidávaný cukr). Tak jsem včera večer v kulturním středisku z vědeckých důvodů tohle víno zkusil, jestli opravdu americké velvyslanectví bere jen žernosecké víno -  a opravdu, bylo to to žernosecké, dokonce lepší než to z lahve. Konvalina si dal ke stolu velkou lahev limonády a průběžně pil, vůbec ho nenapadlo udělat přestávku. Pořad o Aljašce byl od pěti, já přišel po páté, neboť mne po výstupu z  metra tramvaj odvezla místo na Malostranské náměstí na Staroměstské.

   Konvalina mi sice říkal, že vpředu jsou rezervovaná místa, ať si tam  klidně sednu - já - to je dobrý, sednu si do vedlejší místnosti. A dobře jsem udělal. V té druhé místnosti je vždy občerstvení, po sedmé jsem žízní nevydržel a  napil se kokakoly, aniž bych čekal, až nás k tomu Konvalina vyzve. A v půl osmé jsem si nalil z vědeckých důvodů to žernosecké víno, pěkně popíjel a díval se na fotografie, jak medvědi na Aljašce loví lososy, poslouchal stylovou hudbu. Ivanka, když jsem jí to vyprávěl, zalitovala, že tam nešla se mnou.

   Konvalina byl na Aljašce totiž na dovolené, vyslechli jsme si pěkné vyprávění, jeho plus hostů. Nebyly to Konvalinovy fotky, nýbrž profesionálního fotografa, který tam byl na dovolené s ním. A to ještě menší část fotek, medvědů prý udělal na šest tisíc. Fotit na Aljašce medvědy je jednodušší než fotit zajíce v Čechách! Medvědi jsou tam všude, zajíce ale abys pohledat. Po 14 dnech pobytu Konvalinova ostražitost polevila, nebáli se vycházet z auta, na což velmi brzy doplatili. Konvalina musel prý tehdy dát své partnerce facku, jak vřískala strachem.

   Konvalina taky pozval z pražské zoo medvědího experta, takže teď jsem v podstatě taky medvědí expert (kdybys potřeboval ohledně medvědů nějakou radu). Zatím není žádný lepší tepelný izolant než medvědí kůže, prý do ní byly v počátcích kosmického výzkumu baleny v raketách přístroje.

   V kulturním středisku jsem byl včera, Aljaška, taky předevčírem, to byla politika, ale tou tě otravovat nebudu.

 Zdraví Filip Filipovič Filipov
Komentáře
Článek je bez komentářů

Jak si nekoupit Lidové noviny aneb negativní reklama

27.02.2009 11:00 - 02. Deník -trvalý odkaz

Jak si nekoupit Lidové noviny aneb negativní reklama


   Kupte si Lidové noviny!, vykřikuje dnešní (27.2.2009) rozhlasová reklama. Báječný hoch Leoš Mareš! A co ho spojuje s Gottem a Topolánkem? Navíc s novou přílohou Pátek.

   Vzpomněl jsem si, jak kdysi, za médii proklínaného socialismu, stával v podchodu metra prodavač Večerní Prahy a vykřikoval podobným způsobem: Záááávraždila milencéééé! Jak vokradl vlastní babičkůůůůůů! Vééééčerní Prahááááá, Kupte si Vééééčerní Prahůůůůůů!

   Lidi postávali okolo, smáli se hláškám svého oblíbeného kolportéra a Večerní Praha šla na dračku. Protože se prodávala odpoledne a byly v ní dopravní nehody z dopoledne. Nic jiného nebylo. Dnes máme v Praze jedenáct televizních kanálů, z nichž několik vysílá zprávy takřka v přímém přenosu, současně můžeme i televizním přijímačem poslouchat devět rozhlasových stanic a koho to zajímá, může nejnovější informace lovit na internetu, který je dnes už nejen v domácím počítači, ale mobilní operátoři ho nabízejí i do mobilu.  Kdopak si okolo roku 1970 myslel, že už za třicet let bude nosit telefon v kapse a že si na něm bude moci pouštět i barevnou televizi…..

   Milé Lidové noviny, nechcete-li zkrachovat, chtělo by to čtenáře přitáhnout nějak jinak než metodou starou více než  sto padesát let, kdy existovaly pouze tištěné noviny.

   Rozhlasový výkřik, který jsem uvedl v úvodu této úvahy mě osobně totiž nabádá k tomu, abych si dnešní noviny určitě nekoupil, i kdyby můj včerejší záměr byl opačný. Některé informace jsou pro mne prostě zbytečné. Třeba co spojuje Leoše Mareše s Karlem Gottem a Mirkem Topolánkem, vědět nemusím. Možná je to barva očí. Zrovna tak ale nemusím vědět, pokud podobná reklama vykřikuje, že noviny přináší zaručený recept, jak se zachovat, aby se mně osobně  vyhnula ekonomická krize. To je pro mě jen znamení, že sám redaktor, který takový návod psal, si není jist svou existencí. Nejspíš není ani dobrým novinářem.
Komentáře
Článek je bez komentářů

26. 2. 2009

Dobré jitro z Prahy

26.02.2009 05:21 - 08. Volba ředitele Českého rozhlasu -trvalý odkaz

Dobré jitro z Prahy


pan Tomáš Voženílek
moderátor Dobrého jitra 26.2.2009

Dobré jitro, pane Voženílku,

o půl páté jsem slyšel programovou nabídku Dobrého jitra na dnešní den a už vím, že ho nemusím poslouchat.  Samé nepříjemné věci. Zase budete masírovat posluchače ekonomickou krizí od samého rána.

   Minulou středu jsem byl v Městské knihovně na pořadu, který moderoval Robert Tamchyna. Po pořadu jsem s ním chvíli mluvil a on se mi ptal, jak se mi líbí současná Dobrá jitra. Řekl jsem mu, že se mi nelíbí, protože hned od rána předkládáte posluchačům samé nepříjemné (i když podle Vašeho názoru jistě užitečné) zprávy a rady. Řekl jsem mu, že se z Prahy vždy ráno raději přeladím na Vltavu nebo na Rádio Classic FM, abych se zbytečně nestresoval, protože mi to zhoršuje zdravotní stav. Dokonce jsem zjistil, že je příjemnější poslouchat ráno i pana Pokorného na Radiožurnálu. Pan Tamchyna mi řekl, že se mu současná Dobrá jitra na Praze líbí.

   Ještě  že je i v rámci Českého rozhlasu kam přeladit. Nikdy jsem nesouhlasil s těmi, co vyvolali podpisovou akci "Nechceme přeladit - nemáme kam" - blíže viz  http://tomuv.denik.sblog.cz/2008/01/16/625 . Tak jako oni nemohli poslouchat Radiožurnál, já nemohu v současné době poslouchat Dobré ráno z Prahy. Naštěstí dle mého názoru je kam přeladit.

   Vážený pane Voženílku, vím, že za dnešní úroveň Dobrého jitra z Prahy nemůžete Vy, ale jednoznačně pan ředitel Jiří Vejvoda. Ale tomu je zbytečné psát, jemu se tohle vysílání líbí, protože jinak by ho už dávno změnil.

Vy osobně, pane Voženílku, pro mne patříte k těm sympatičtějším redaktorům.

Tak to tam do té půl deváté přežijte, já už mám naladěno Rádio Classic FM. Nyní si jedu do Ergonu do Bubenče nechat opravit svou tzv. "složitou ortopedickou obuv", která je pro mne důležitější než Dobré jitro z Prahy.

Vyřiďte panu Vejvodovi, ať pořád nedělá z té ekonomické krize mediální bublinu. Běžný občan se v tom plácá po vašich informacích jako ryba na suchu.

Zdravím!
Tomáš Němec
Komentáře
Článek je bez komentářů

24. 2. 2009

Pozvánka - Koba opět v Rock Café !

24.02.2009 18:17 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Pozvánka - Koba opět v Rock Café !

pondělí 2.března 2009 v 19,30

   Kultovní představení jednoho herce, o kterém už jsem napsal vše a přesto – jestli jste ho ještě neviděli, nic jste nepochopili, budete mít opět příležitost shlédnout a popovídat s dobrými lidmi.

Vše, co jste se mohli dozvědět, už jsem napsal – klikněte ZDE
Nyní se můžete podívat na reportážní obrázek


na kterém mě vidíte v diskuzi s představitelem hlavní role Vladimírem T. Gottwaldem.
Dáte-li si do adresního řádku internetového prohlížeče tento odkaz http://tinyurl.com/c6ekbl  (prokliknutí nefunguje), rozbalí se vám plakátek.
Pro plné zobrazení klikněte na obrázek.
Nebude-li příliš nevlídno, přijďte shlédnout tento skvělý výkon a poté si popovídat v předsálí!
Komentáře
Článek je bez komentářů

6. 2. 2009

Cítím se jako odhozená hračka ?

06.02.2009 06:01 - 02. Deník -trvalý odkaz

Cítím se jako odhozená hračka ?


Tato úvaha je komentářem ke stejnojmennému článku přítele Samotáře.
-----------------------------

   Vono teda, pane Samotáři, máš pravdu. Jenže, na druhé straně si říkám, jak to, že tolik lidí se cítí osamoceně a nedokážou se dát dohromady? 

   Pan Eduard Tomáš říká: "Není trvalého štěstí v žádném předmětu tohoto světa. Je v nás."

 Zdá se mi, že je to nezměrná pravda. Příliš vnímáme své okolí. Nedokážeme vnořit se do vlastního nitra. Pocit štěstí je subjektivní. Zvrácený vrah může pociťovat štěstí, když porcuje svou oběť. Většina lidí naší civilizace však potřebuje to, co můj psycholog charakterizoval slovy: "Lidé potřebují někoho, kdo se podílí na jejich seberealizaci."

   Sníme o někom, kdo bude jednat podle našich představ. Často si myslíme, že náš partner musí v první řadě vypadat tak či onak. Není tomu tak. Především musí jednat podle našich představ. Potom se nám přiblíží i svým vnějším vzhledem. Jenže abychom poznali, jak jedná, musíme s ním mít i určité prožitky. K těm nedojde, protože se často navzájem selektujeme hned podle vnějšího vzhledu. Celý život pročekáme, místo abychom život žili.

   Já se jako odhozená hračka necítím. Nikdo, vyjma vlastního otce, mě neodhodil. Spíš mě ještě nikdo nesebral, protože mě nerozeznal od smetí, které běžně překračuje na ulici.
Komentáře
Článek je bez komentářů