25. 11. 2007

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 8.část

25.11.2007 02:18 - 06. Politika -trvalý odkaz

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 8.část


   Svoboda je bohužel otevřená cesta nejen pro to kladné, ale i pro to záporné. Svoboda asi znamená rozejít se s rovnostářstvím. Už ho tu nemáme, už jsme se s ním rozešli. Naplnila se slova soudruha Milouše Jakeše z července roku 1989:


Dnes je nespravedlivý rovnostářství. Krajně nespravedlivý. To je to hlavní, s čím se musíme rozejít. Rovnostářství platilo tehdy, když šlo o to, aby se každý najedl, někde bydlel, něco na sebe oblékl, do něčeho se obul. To bylo správný. ale dnes? Jestli bude mít takový auto, makový, takový byt – onaký byt, takový nábytek - onaký nábytek, to musí být na základě výsledků jeho práce, jeho příjmů, jeho mzdy a ta mzda musí bejt spravedlivá. A to je jeden z kardinálních problémů před kterým stojíme. Abychom byli schopni říct každému: tys udělal toto, přísluší ti toto. Tys udělal to, přísluší ti to. A stane se, že udělal míň, než dostával peněz a teď dostane míň těch peněz. Na to my zatím nejsme zvyklí.

zpět na začátek - 1. část
Komentáře
[1]04.12.07 10:41:28Japa - 
Když toho magora čtu, tak on se vlastně dopracoval k počátkům kapitalismu. Přerozdělování už mu nestačilo a tak volal po odměně za množství vykonané práce. Kdybych já v hlubokém komunismu platil zedníky, tesaře a železáře na stvbě za to, co skutečně udělali, tak by mi asi rozbili hubu. Jarda
[2]04.12.07 23:12:43mluvka Tomáš
Vidíš, Japo, to mě nenapadlo - možná že bychom se oklikou přes socialismus dostali opět ke kapitalismu i bez sametové revoluce.
[3]12.12.07 10:32:34Petacchi
Vždyť to samé se vlastně stalo v Číně. Mladí tam mají relativní svobodu cestování a možnosti jako máme my. Jenom ovšem nesmí kritizovat stranu.

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 7.část

25.11.2007 02:11 - 06. Politika -trvalý odkaz

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 7.část


   Po roce 1968 jsem objevil zajímavého koníčka. Bylo to nahrávání a zpracování zvuku. Jenže soutěže, které organizoval Československý rozhlas, byly vlastně o kvalitě a nikoli o obsahu.  Špičkoví bohatí fonoamatéři nahrávali rakouským bateriovým magnetofonem Uher



a ti ostatní, ani nemohu říci chudí, ale normální, kteří si magnetofon nemohli přivést ze zahraničí nebo koupit za desetinásobnou cenu a ještě k tomu za tuzexové poukázky (tzv. bony), nahrávali českou nepodařenou kopií Uhra, která se jmenovala Uran.

   Byla to taková bakelitová náhražka, jejíž základní vadou bylo že často neudržela konstantní rychlost pásku a na pásek se nějak nahrávalo jiskření motorku a to i bez zapojeného mikrofonu. Když se záznamy pustily v Československém rozhlase na kvalitních zahraničních  studiových strojích zn. Studer,  nebyly někdy nahrávky na českých přenosných magnetofonech ani poslouchatelné.  Nespravedlnost byla v tom, že někdo měl přístup k tomu, aby si pořídil kvalitní zahraniční přístroj, někdo tu možnost neměl.  Pročpak se  zahraniční magnetofony nemohly prodávat  v každém elektru jako dnes?

   Dnes je poněkud jiná technika. Ale kdyby socialismus trval, dovedu si představit, že by československý elektronický průmysl vyráběl originální počítače. Byly by stejně nekvalitní a poruchové jako býval magnetofon Uran. stále bychom je nosili do Kovoslužby, možná, že by pracovník Kovoslužby chodil až do bytu, jako chodil opravovat televize. V počítačích by běžel nějaký operační systém vyvinutý v RVHP (to byl socialistický typ Evropské unie). Byl by patrně také poruchový a nekompatibilní se západními systémy. Socialistický stát by se bál ideologické diverze a tak by neumožnil spojení internetem se světem. Jistě by to nějak amatérsky šlo, český kutil vymyslí vše. Ale rozhodně by internet nebyl tak rozšířen jako dnes, kdy padly ideologické bariéry. Nebylo by ve státním zájmu, aby informace proudily všemi směry.

„Komunismus  se liší od ostatních filozofických směrů tím, že je to jediný VĚDECKÝ světový názor“, říkával nám v první polovině sedmdesátých let v hodinách marxismu-leninismu a dějin mezinárodního dělnického hnutí dr. Radomír Štembergdnes roztomilý stařík, zabývající se sběrem lastur.


„Ostatní směry jsou pavědy“, dodával.  U něj jsem tehdy měl dojem, že tomu opravdu věří. Zajímalo by mě, jak se vyrovnal s tím, když zjistil, že tento jediný vědecký světový názor neobstál. Dnes je to jedno. Pan, dříve soudruh Štemberg je velmi starý muž, pokud je ještě vůbec naživu. Odkazovaný článek je z roku 2001.

   Mám velké pochybnosti  o dnešním vývoji v Evropě, o stěhování lidí z východu na západ a průmyslu ze západu na východ. Prohra cesty ke komunismu však ukázala, že vývoj euroamerické civilizace nemůže probíhat systémem revolucí, ale postupnou evolucí. Je možné, že tato evoluce bude mít socialistický charakter, ale musí to být cesta postupná, pozvolná, nikoli skoková a násilná. 

klikni - 8.část 
Komentáře
Článek je bez komentářů

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 6.část

25.11.2007 02:05 - 06. Politika -trvalý odkaz

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 6.část


   Tato četba měla s opravdovou angličtinou a konverzací pramálo společného, ale tehdy jsme za ni blahořečili Sovětskému svazu. Česká nakladatelství nic podobného nevydávala.
Knížka povídek „Islands in the Stream“ stála v Sovětském svazu 41  kopějek, u nás 7 Kč.

   Podobné to bylo s odbornou literaturou.  V sedmdesátých letech jsem studoval na vysoké škole zoologii. Knihy světových odborníků se tady samozřejmě nedaly sehnat. Občas nějakou koupila  Státní knihovna a někdy z přídělu deviz i fakulta. Koupila samozřejmě jeden exemplář. Pokud Někdo v Sovětském svazu usoudil, že by stála za přečtení, kniha byla přeložena do ruštiny a dala se sehnat v Sovětské knize. To byl případ i tehdy zásadní učebnice etologie amerického etologa Roberta Hindeho „Chování zvířat (syntéze etologie a srovnávací psychologie)“.


   Kniha měla přes 800 stránek, byla psána azbukou na nekvalitním papíře a na tehdejší poměry byla poměrně drahá – stála 61 korun (v SSSR stála 4 ruble 79 kopějek). Přesto však oproti anglickému originálu byla za směšnou cenu. Tak objemná odborná kniha z devizové oblasti stála i několik tisíc. Jenže Sovětský svaz si nedělal starosti s autorskými právy. Knihu přeložil a autorovi patrně nedal nic.  Chodil jsem se na ni dlouho dívat a matka mi ji toho roku koupila k vánocům.

   Jako zoologové jsme často jezdili do přírody učit se v praxi poznávat živočichy. V zahraničí tehdy vycházely krásné obrazové určovací klíče, u nás nevycházelo nic.  Základní určovací příručkou pro pozorování ptáků byl tehdy atlas západoněmeckého vydavatelství Parey Verlag z Hamburgu, která měla název Pareys Vogelbuch a vychází do dnes ve stále dalších vydáních. Na internetu jsem objevil vydání sedmé z roku 1996.


   Ani dnes není levná, stojí 50 euro.  V sedmdesátých letech se tato kniha dala koupit i v Praze, protože ji dovezlo speciální zahraniční oddělení Státního nakladatelství technické literatury ve Spálené ulici.  Náhodou na mne jeden výtisk vyšel. Stál okolo 300 korun. Byla to naprostá vzácnost. České knihy obdobného rozsahu tehdy stály mezi 20 a 30 korunami.  nejde ani tak o to, že byly knihy ze zahraničí drahé, ale že takřka nebylo možno je sehnat (někdy byly přímo zakázané, ač šlo o odbornou nepolitickou věc).

klikni - 7.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 5.část

25.11.2007 01:58 - 06. Politika -trvalý odkaz

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 5.část


   Celý sedmnáctý listopad jsem si nepouštěl projev Milouše Jakeše.

    Pustil jsem si na DVD jeden z dílů britského dokumentárního seriálu  Lidské tělo. Díl pojednával o stárnutí. Ilustrací byl život 78 letého  amerického farmáře a jeho třiašedesátileté manželky. Právě slavili 45. výročí společného života. Celý život žili na své farmě v Kansasu, kterou nikdy neopustili déle než na dvacet dní. Nyní se chystali odjet na oslavu na Aljašku, kde žili jejich děti s vnoučaty. Svá vnoučata staří lidé ještě nikdy neviděli.

   Lidské tělo je úchvatný dokument. Uvědomil jsem si však, že kdyby byl stále socialismus, patrně bych si ho nikdy nemohl doma promítnout. Byl totiž z takzvané devizové ciziny. Z té se za socialismu nedalo koupit téměř nic. A to málo, co si občan mohl z nesocialistické ciziny koupit se prodávalo v prodejnách zvaných Tuzex. Ty sloužily k tomu,  aby z občanů vylákaly zbytky západních měn.  K cizí měně se československý občan dostal ve výjimečných případech, když mu z nějakých důvodů bylo dovoleno vycestovat do zahraničí. nejspíše pracovně, protože československý stát získával devizy ponejvíce prodejem investičních celků jako byly turbíny či cukrovary, protože v moderních technologiích zaostával.  organizoval prvomájové průvody a tam se nic zvlášť potřebného nevymyslelo a hlavně nerealizovalo.

   Moderní technologie, např. elektronika se sem za socialismu dostávaly těžko. Západní státy na takovou technologii uvalily zákaz, embargo. Možná ne proto, že tam byli zlí kapitalisté, ale protože socialistické země nepovolovaly volný obchod a tržní hospodářství. Prostě v Československu obchodoval jen stát a na západě soukromníci. A západní soukromníci by bývali chtěli tady obchodovat přímo, tedy mít tady soukromé obchody a firmy. A to se neslučovalo se všelidovým vlastnictvím.

   Pamatuji se, jak jsem byl nadšen, když jsem v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka  v Praze Holešovicích objevil na tehdejší dobu velmi neobvyklý kurz angličtiny. V jazykové laboratoři pouštěl lektor  originální anglický kurz, který si patrně odněkud dovezl na magnetofonových páscích nebo gramofonových deskách.  Kurz obsahoval běžná konverzační témata. Ale konverzovali rodilí mluvčí anglickým způsobem myšlení  a nikoli čeští učitelé českým způsobem myšlení. Byly tam hrané dialogy, opravdu anglická výslovnost! No tehdy něco úžasného, dnes naprostá samozřejmost.  Když jsem se já učil anglicky, to jest v sedmdesátých letech minulého století, existovaly jen učebnice centrálně vydávané. K nim nebyla žádná doplňková literatura. Ještě že byla na Václavském náměstí sovětská kniha. Tam se prodávala anglická beletrie zjednodušená tak, aby to sovětský i československý začátečník pochopil.


   Tato četba měla i vysvětlivky, které českému čtenáři nebyly potřeba, ale sovětskému patrně ano.
klikni - 6.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

20. 11. 2007

Julínkova reforma zdravotnictví

20.11.2007 23:03 - 06. Politika -trvalý odkaz

Julínkova reforma zdravotnictví


  Dnes jsem navštívil svého neurologa. Je to už starší pán, chodím k němu skoro deset let. Před vlastní zdravotnickou problematikou týkající se mně osobně mě pan doktor oznámil, že ke konci roku hodlá ukončit svou soukromou praxi a je v jednání s několika kolegy z nemocnic, aby někomu z nich mohl svou praxi a péči o své pacienty přenechat.  Můj neurolog je sice už důchodového věku, ale svou praxi vykonává velice pečlivě a svědomitě. Na rozdíl od mnoha jiných lékařů nedává pacientům najevo, že jsou pro něj jen „materiál“, ale dokáže jim velice pozorně naslouchat a analyzovat příčiny problémů.

   Pan doktor mi řekl, že by byl schopen vykonávat svou praxi ještě nějakou dobu, ale že nesouhlasí s reformními kroky, které oznámil od 1.ledna 2008 v rezortu zdravotnictví současný ministr Julínek. Už nyní je pro praktického lékaře jednání se zdravotními pojišťovnami složité a můj neurolog se domnívá, že od začátku příštího roku bude ještě daleko složitější.  Patrně necítí na realizaci páně Julínkových změn dostatek sil.  Své pacienty však nechce nechat ve vakuu, které by po jeho odchodu jistě trvalo několik měsíců a chce, aby neurologická praxe, kterou před čtrnácti lety založil, sloužila hladce dál a snaží se najít odborně zdatného a svědomitého pokračovatele. Pan ministr Julínek urychlil jeho odchod do penze možná o několik let.

   Řada pacientů přijde o vynikajícího odborného lékaře. Neurolog dobře ví, že nemá smysl, aby proti Julínkově reformě protestoval. Jeden soukromý lékař v celém zdravotnictví mnoho neznamená. Pouze pro několik set jeho současných pacientů to bude citelná ztráta. Ale co je to proti velkolepé a zatím nedomyšlené reformě zdravotnictví? Když se kácí les, létají třísky.
Komentáře
Článek je bez komentářů

18. 11. 2007

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 4.část

18.11.2007 11:46 - 06. Politika -trvalý odkaz

Jak jsem strávil 17.listopad 2007 - 4.část


Milouš Jakeš 17.7.1989

   Dnes je nespravedlivý rovnostářství. Krajně nespravedlivý. To je to hlavní, s čím se musíme rozejít. Rovnostářství platilo tehdy, když šlo o to, aby se každý najedl, někde bydlel, něco na sebe oblékl, do něčeho se obul. to bylo správný. ale dnes? Jestli bude mít takový auto, makový, takový byt – onaký byt, takový nábytek – onaký nábytek, to musí být na základě výsledků jeho práce, jeho příjmů, jeho mzdy a ta mzda musí bejt spravedlivá. A to je jeden z kardinálních problémů před kterým stojíme. Abychom byli schopni říct každému: tys udělal toto, přísluší ti toto. Tys udělal to, přísluší ti to. a stane se, že udělal míň, než dostával peněz a teď dostane míň těch peněz. Na to my zatím nejsme zvyklí.  U nás je taková představa: jednou jsem dostal peníze, dosáhl nějakou úroveň  - tak to buď víc nebo do smrti. Ne. Jestli to nezvládám, tu funkci, tak to vodejdu a budu brát třeba třetinu zítra.  Podle toho co dělám a jak dělám musím brát peníze. A pomoci vytvořit tu atmosféru to je to nejdůležitější. Aby lidé chápali tuto nově, ale správně chápanou spravedlnost. Že žít může každý tak (pokud samozřejmě nepotřebuje sociální pomoc) jak kvalitně a výkonně pracuje. A jak bude žít, co si za to pořídí,  co si koupí, to už my nemůžeme určovat, to bude určovat on. Jeden si postaví domek, druhý si koupí první auto a potom teprve domek. Třetí pojede na zájezd někam. To už je svoboda toho člověka, to už my nemůžeme ovlivnit, i když se budeme snažit to nějak ovlivňovat. Cenami a jinými formami.

komentář mluvka Tomáš 17.11.2007

Tady Jakeš přiznal, že komunisti státní ekonomiku nezvládli  a nepřímo volal po změně ekonomického systému. Ale ten nebyl za socialismu možný. Komunisti to prostě neuměli.

Milouš Jakeš 17.7.1989

   Nečekejte od nás, že mi otevřeně budeme provádět kritiku v socialistických zemích v novinách, rozhlasu a televizi.  budeme to vnitřně vysvětlovat tyto otázky, ale nepůjdeme cestou zhoršování vztahů mezi socialistickými zeměmi na bázi takovéto někdy i neuvážené kritiky. To požadujeme i od nich. Ne všichni se tam tak chovají. Prostě nesmíme dělat nic, co by to naše společenství dál oslabilo. Co by vytvořilo podmínky, aby nás rozbratřily ty síly západu.  My musíme hledat všemi směry tu spolupráci. A zejména spolupráci v ekonomice. Tou spoluprací my bráníme tomu, aby tam nedošlo k zásadním sociálním změnám. Tedy změnám politického systému. Aby tam zůstal ten socialismus.  I když dojde k určitému oslabení, že tam vstoupí ten zahraniční kapitál. Že některý ty národní podniky se stanou akciovými společnostmi, tedy už nebudou všelidový, ale budou nějakého společenství. Že se tam povolí jiný politický strany, že se tam rozvine ten zápas o tu politickou moc. Vidíte v Polsku. Tam se vytvořila situace, že ti, kteří vyhráli volby vládnout nechtějí, poněvadž ví, že by to líp nedělali a je lepší a snazší kritizovat než vládnout. A ti, kteří prohráli a leží na nich, aby vládli, ti se zase musí dívat na všechny strany za jakých okolností to bude a jestli je  to vůbec možný.


komentář mluvka Tomáš 17.11.2007

   Tady Jakeš přiznal, že komunisti nedokážou vládnout, ale budou to tajit, dokud to půjde.  Musel si být vědom, že situace v Evropě je neudržitelná a že zrovna tak je neudržitelné socialistické Československo.

   CD s Jakešovým projevem je momentálně k dostání všude. Opravdu stojí za to si ho znovu poslechnout a zamyslet se nad jeho obsahem s odstupem let.

klikni - 5.část
Komentáře
Článek je bez komentářů