Cestující budoucnosti

29.01.2007 23:56 - 02. Deník -trvalý odkaz

Cestující budoucnosti

   Potkal jsem v tramvaji číslo 11 cestujícího budoucnosti. To, o čem jsem kdysi četl jsem v románech Stanislawa Lema nebo viděl ve filmech Stanley Kubricka, už vstoupilo do současnosti.

   Mladý hoch, sedící v řadové pražské tramvaji, na uších sluchátka a na klíně počítač. Naprosto oddělen od okolního světa, akusticky i vizuálně. Tento exemplář hrál patrně jakousi počítačovou hru. Ale za nedlouho budou zajisté takto sedět v tramvaji i státní úředníci, významní manažeři či prosté hospodyňky a budou řídit svět, do kterého už se sami nedostanou. Tito cestující budoucnosti už ani nebudou muset opustit tramvaj. Přímo do sedátka bude zapuštěn záchod a vedle ve stěně bude zástrčka pro dobíjení akumulátoru. Na konečné stanici tramvaje budou stravovny, odkud budou cestujícím budoucnosti podávat do okénka jídlo. Ostatně taková stravovna je již dnes např. na konečné stanici linky číslo 11 na Spořilově.

   Zatím je nutno k občerstvení chodit do lokálu, ale jistě je pouze otázkou drobného organizačního opatření, že cestující budoucnosti budou moci být obslouženi tak, aby nemuseli svou soupravu opustit a nepřerušovat práci na počítači.

komentáře 7

Komentáře

[1]30.01.07 13:15:27Tenisák - www

Ten se bude divit, až ho okradou.

[2]30.01.07 14:27:24Petacchi

Ten vypadá jako já :-D :-D

[3]30.01.07 18:48:42mluvka Tomáš

pro Tenisáka: S krádežemi bych to neviděl tak černě. Dnes lidé v tramvaji běžně telefonují mobilem a ne každému mobil někdo ukradne. V tramvaji to vypadá jako to dříve vypadalo jen na pouti - ozývají se různé zvuky (které burcuji nejen majitele mobilu, ale i ostatní cestující) a když několik cestujících telefonuje, tak se vzájemně překřikují a znepříjemňují ostatním život. Tady ten hoch evidentně nikoho neruší, jen potřebuje sedět. Takže tramvaj budoucnosti bude plná takovýchto sedících úředníků nevnímajících okolí a nad nimi budou stát babky a dědové o holích.

[4]30.01.07 22:21:12Petacchi

Já bych to zase tolik nepřeceňoval. Sám když si v autobusu nebo tramvaji čtu noviny nebo jiný časopis, tak jsem stejně mimo jako ten kluk co sleduje obrazovku počítače. Zvlášť pokud cestou poslouchám nějakou hudbu a mám nasezené sluchátka tak také nevnímám nic než text. A to walkmany (dnes tedy už mp3 přehrávače) nejsou nijakým obrovským výkřikem techniky a tištěný text tu je odjakživa. A výsledky jsou stejné jako u toho kluka s notebookem. Jinak mimochodem, hrozně rád cestuji autobusem do Prahy nebo zpět do Třebíče, protože ty dvě a půl hodiny mám čistě jenom pro sebe. Můžu v klidu poslouhat hudbu a přemýšlet - člověk si na něco takového v celodenním shonu málokdy udělá čas a náladu, ale právě proto hrozně rád cestuji autobusem. A při mých myšlenkových pochodech také nevnímám svět :-) Zkrátka a dobře mě tvoje foto sice připadá úsměvné, protože dotyčný bude opravdu "počítačový magor" pokud do něj musí koukat i v tramvaji, ale sci-fi bych v tom moc neviděl.

[5]30.01.07 22:39:32mluvka Tomáš

No právě, milý Petacchi, co bylo pro mne v roce 1967 sci-fi, tos e dnes stává realitou. Pro tebe už to nemusí mít vůbec žádný náznak nepravděpodobnosti. Představuji si, že za pár málo let to už bude zcela běžný jev a i takový pán, co sedí před tím hochem, bude koukat do nějakého počítače. A až jednou ti lidé půjdou pěšky po té ulici, co takto po ní jeli tramvají, budou mít dojem, že tam vůbec nikdy nebyli.

[6]31.01.07 19:55:28Jiri Pallas - www - email

Ta tramvaj je stale stejna jako v roce 1967 :-( Klapky na usi se nosily uz tenkrat a misto knihy cumi do pocitace... Nejrevolucnejsi by bylo kdyby v te tramvaji zacali jezdit i vladni papalasi, ale to uz neni ani ve Svedsku...

[7]01.02.07 05:05:06mluvka Tomáš

Pro Jiřího Pallase: ...pesimisto...

Pohřební nálada

29.01.2007 22:56 - 02. Deník -trvalý odkaz

Pohřební nálada

   Dnešek byl pochmurný. Šel jsem spát vlastně už dnes – v jednu hodinu po půlnoci. Noční rozhlasové zprávy přinesly smutnou novinu o smrti hudebního skladatele Karla Svobody. Údajně sebevražda.  Vida, starý člověk může mít všechno – peníze, mladou ženu, malé dítě, světový úspěch a přesto ho cosi přiměje k tomu, že už dál nechce žít. Něco se v hlavě nahromadí a řekne mu – už to nemá cenu. Připomnělo mi to nedávnou smrt jiného známého hudebníka – Jiřího Brabce. Nebyl sice tak slavný, ale také měl mladou manželku a malé dítě.

   V noci jsem si připadal jak na moři. Větrné nárazy se opíraly do dřevěných okenních rámů, dřevo vrzalo, ložnicí se proháněla meluzína.  Přemýšlel jsem, jestli ráno nezruším dva týdny ohlášenou návštěvu u alergologa ve Vinohradské nemocnici.

   Ráno bylo stejně pochmurné jako noc, obloha zatažená, ale při pohledu z okna bylo jasné, že sníh na chodníku roztál. Vypravil jsem se do nemocnice. Do nemocnice samozřejmě nechodím příliš rád, ale po návštěvě mám vždy sladkou tečku. V cukrárně Katka v ulici U Vinohradské nemocnice si dávám kávu s mlékem a malý zákusek. Už z dálky jsem objevil před cukrárnou nový barevný poutač. Pomyslel jsem si, že cukrárna se patrně snaží přilákat nové zákazníky, kteří ji zatím míjejí bez povšimnutí.  Jaké bylo mé překvapení, když jsem zblízka zjistil, že nový reklamní poutač je na pohřební službu. Říkal jsem si – proč se asi pohřební služba přestěhovala? Že by dostala výpověď? Vždycky sídlila naproti cukrárně v čísle 8. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že se nejedná o pohřební službu Tranquilitas, ale o pohřební službu Elpis. Pohlédl jsem přes ulici. Pohřební služba Tranquilitas byla na svém místě. S chmurnými myšlenkami jsem šel přes celou Vinohradskou nemocnici až na její spodní část ve Vršovicích a  přemýšlel, jestli jedna z pohřebních služeb zvítězí v konkurenčním boji nebo zda je Vinohradská nemocnice stačí zásobovat obě.

pohřební ústav Tranquilitas, U Vinohradské nemocnice 8

pohřební ústav Elpis, U Vinohradské nemocnice 9

   Vracel jsem se z Vinohradské nemocnice, dal jsem si v cukrárně Katka kávu s mlékem a rakvičku se šlehačkou. Kiosky na Vinohradské ulici byly obloženy novinami, které přinášely na titulní stránce zprávu o smrti Karla Svobody.

   Na rozdíl od mnoha jiných dní mě fyzicky nic nebolelo, ani mi nebylo špatně. Slunko přece jen povylezlo zpoza temných mraků a rozpouštělo další zbytky sněhu v černé pouliční čvachtanici. Přesto jsem měl pohřební náladu.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Reprezentační prodejna Českého rozhlasu se opět stěhovala

24.01.2007 21:17 - 08. Volba ředitele Českého rozhlasu -trvalý odkaz

Reprezentační prodejna Českého rozhlasu se opět stěhovala

 Už po druhé za dobu zhruba jednoho a půl roku se stěhovala reprezentační prodejna Českého rozhlasu.

   Nejdříve se přemísťovala v rámci budovy na Vinohradské třídě v Praze z malého obchůdku poblíž hlavního vchodu do budovy. Přestěhovala  se tehdy do rohového obchodu na rozhraní Vinohradské a Balbínovy ulice. V rohovém obchodu sídlil před tím řadu let specializovaný obchod s fotoaparáty „Foto Sovička“. Tam jsem si asi před jedenácti lety koupil malý kompaktní fotoaparát Olympus na kinofilm, který mě věrně sloužil téměř celé desetiletí. S rozvojem digitálních fotoaparátů zaznamenal patrně tento klasický obchod úpadek.

 

Na horním obrázku vidíte část budovy Českého rozhlasu, na jejímž rohu je již opuštěná reprezentační prodejna Českého rozhlasu a České televize.

 Dole vlevo vidíte plakát ve výkladu opuštěné prodejny s adresou prodejny nové. Nová prodejna  Českého rozhlasu a České televize je opravdu blízko: stačí přejít Vinohradskou ulici a naproti budově rozhlasu je nová reprezentační prodejna (na obrázku vpravo).

 

   Do nových prostor se přestěhovala 15.ledna. K večeru 16.ledna, kdy jsem novou prodejnu navštívil, prodavačky ještě umísťovaly zboží -  CD, DVD, audio i videokazety a knihy. Zeptal jsem se na důvod stěhování. Je prostý. Hlavní budova Českého rozhlasu prochází zásadní rekonstrukcí a zanedlouho se dostane i na bývalé prostory prodejny. Ptal jsem se, zda se prodejna po rekonstrukci vrátí do budovy rozhlasu, ale to prodavačky nevěděly.

   Avšak i v nové prodejně se budou pořádat autogramiády autorů knih a zvukových nosičů, které vydává mateřské nakladatelství Radioservis a.s.  První autogramiádu bude už zítra  ve čtvrtek 25.ledna malíř Jiří Anderle s cédéčkem z pořadu „Láska za lásku“.

   Tak tedy nynější adresa prodejny se změnila jen nepatrně. Místo Vinohradská 12 je to Vinohradská 13. V duchu doufám, že po rekonstrukci rozhlasové budovy se prodejna vrátí zpět. Rozhlas opravdu oplývá řadou přízemních prostor s nádhernými velkými výlohami a bylo by škoda jich nevyužít k vlastní propagaci.

komentáře 3

Komentáře

[1]24.01.07 23:12:28Lebeda

To bude nějaká blbost. Pokud je mi známo, tak adresa rozhlasu je Praha12, Stalinova 12.

[2]24.01.07 23:42:24mluvka Tomáš

Kde jsou ty časy, Lebedo!

[3]25.01.07 07:57:55mluvka Tomáš

Mimochodem, Lebedo, kdy sis naposled přečetl nějakou knihu nebo si zahrál nějaké hudební cédéčko, kazetu či klasickou gramofonovou desku? Máš vůbec nějaký typ gramofonu (od černé desky přes CD a kazetu až po mp3 ? Jakou máš rád hudbu? Já vím, že tvými koníčky jsou letadélka, pistole a auto, ale možná, že trocha kultury by neuškodila. Využíváš internetový archiv Českého rozhlasu nebo České televize?

Humanistická strana opět v České televizi

24.01.2007 15:01 - 06. Politika -trvalý odkaz

Humanistická strana opět v České televizi

   V pořadu České televize Politické spektrum 20.ledna 2007 vystoupili opět po čase představitelé Humanistické  strany.

 

Ve studiové diskuzi pak diskutoval o cílech strany její předseda Ing. Jan Tamáš s dalšími hosty.

   Doporučuji všem, kterým se nelíbí metody a způsoby práce současných českých politiků,  aby si tento pořad pustili z archivu České televize.

   Jsme snílci, říká předseda Humanistické strany Ing. Jan Tamáš, politika se musí soustředit především na člověka a nejen na ekonomické ukazatele. Tato strana získala v loňských parlamentních volbách pouze necelých 900 hlasů. Mám za to, že hlavně proto, že většina lidí, pokud vůbec k volbám jdou, volí hlavně to, co je v televizi hodně vidět. Také o působení reklamy na nás diskutuje Ing. Jan Tamáš s redaktorem Vladimírem Kučerou a dalšími hosty.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Americký videoklip na Karlově mostě

14.01.2007 12:02 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Americký videoklip na Karlově mostě

25.ledna 2007 jsem zaznamenal výpadek videa. Uvidíme, jestli jen krátkodobý nebo dlouhodobý. Byla to opravdu zajímavá hudební skladba.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Mišmaš Imposibl Fantomas Hadr

14.01.2007 11:25 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Mišmaš Imposibl Fantomas Hadr

   Včera 13.1.2007 věnovala televize Nóóóva (jak by řekl pan ředitel Železný blahé paměti) celý večer filmu Mission Impossible. Dala po hned po sobě základní i druhý díl. Nevím, co si od toho ona televize slibovala, rozhodně to nebyl zajímavý počin.

   Nějak jsem si film nepamatoval, jen jsem věděl, že jeho část byla točena v Praze a že hlavní roli ztvárnil Tom Cruise. Taková příležitost už nebude a tak jsem se rozhodl, že si oba díly natočím na kazetu. Podle programu mělo vysílání obou dílů trvat čtyři a čtvrt hodiny, ale řekl jsem si, že když se mi podaří vypustit reklamy, čtyřhodinová kazeta určitě stačí.

   Prvním zklamáním pro mne bylo, když jsem krátce po začátku a také v průběhu večera zjistil, že jsem oba díly už částečně viděl. Patrně ve mně nezanechaly hlubší dojem a tak jsem je tenkrát celé nesledoval. Ani tentokrát jsem to nevydržel. Výhodou bylo, že video jelo a tak si oba filmy budu moci někdy prohlédnout po kouskách, jejichž délku snesu.

   Kdysi jsem sledoval televizní seriál stejného názvu. Také se na něj příliš nepamatuji, ale zanechal ve mě lepší dojem.

   O podívané, kterou jsem shlédl tentokrát bych řekl, že některé hollywoodské produkci zbylo velké množství peněz a tak se je snažila za každou cenu utratit. Oba díly filmu byly  přeplácané trikovými akčními scénami a u obou chyběl zajímavý nebo aspoň napínavý děj. Už beztak chabý děj ještě komplikovala skutečnost, že hlavní hrdina i hlavní padouch si podle libosti převlékali obličeje jako kdysi slavný francouzský Fantomas.

   Množství triků, kterých využívali hlavní hrdina a také hlavní padouch neukazovaly jejich šikovnost a schopnosti, ale pouze konstatovaly, že se na tyto dva nevztahují fyzikální, ale snad ani chemické zákony. Takovéto triky já mám sice rád, ale pouze v případech, kdy se vyskytují v regulérních pohádkách nebo u nadpřirozených bytostí, jakou byl třeba Fantomas.  Pokud film tyto triky používá u jakoby normálních lidí, ale jen údajně vycvičených k agentské práci, nemám to rád. jednak mi to připadá slaboduché a jednak si zcela jasně uvědomuji, že tyto triky mohou být návodným pokynem k různým dětským pokusům. Ukazuje-li film například výbuch, který všechno v okolí rozmetá, ale agent letí ve vzduchu (ještě k tomu v ladném zpomaleném záběru),přistane beze šrámu na zemi, opráší skvěle vyžehlený oblek, jeho bílá košile je ještě bělejší a ihned se vrhne na přesilu číhajících padouchů, jsem v rozpacích.  Chápu, že dítěti i přes deset let se to nemusí zdát jen jako legrační trik, ale jako skutečnost hodná napodobení.

   Zastánci televizní zábavy upozorňují, že děti dobře rozlišují mezi skutečností a tím, co vidí v televizi. Zde bych rád upozornil, že v nedávné době několik chlapců zemřelo při „hře na Saddáma“ , kdy napodobovali popravu Saddáma Husseina, kterou viděli v televizi.

   Zjistil jsem, že se svým názorem na filmy Mission Impossible do značné míry shoduji s různými recenzemi.

   Filmy byly vyrobeny v produkci samotného Toma Cruise. Docela by mě zajímalo, když shlédl toto své dílo v kině, zda měl pocit, že se díval na dobrý film nebo zda měl pouze radost, že udělal kasovní trhák.

   Za svůj život jsem viděl řadu filmů, které byly založeny na tricích. Vím proto, že i trikový film v sobě může nést zajímavou myšlenku. Ale to nebyl případ těchto filmů. Nazval bych je spíše Mišmaš Imposibl Fantomas Hadr.

Dodatek téhož dne:

Chátrám. Nejenom, že jsem zapomněl, že jsem film už viděl, ale dokonce jsem zapomněl, že jsem o něm i psal.

komentáře 1

Komentáře

[1]16.01.07 09:24:50Petacchi - email

A takové trikové filmy skoro s nevýrazným dějem se natáčí skoro pořád. Filmy jsou zaměřeny hlavně na mladou americkou generaci, jaké se takový styl líbí a hlavně tato mladá generace tvoří také největší návštěvnost v kinech. Holt Hollywoodská produkce není továrnou na sny, jako továrnou na peníze, a to na pořádný balík.