31. 12. 2007

Silvestr 2007 dopoledne na Václaváku

31.12.2007 14:48 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Silvestr 2007 dopoledne na Václaváku


   Na Silvestra většinou nikam nevycházím. Dnes jsem musel z jistých důvodů dopoledne na Václavské náměstí. Bylo pošmourno. Na chodnících je kupodivu málo lidí, nejvíce se tu mluví italsky.

  U koně stojí obří pódium. Václavák se chystá na večerní produkci.  Všude fosforeskují zelenožluté vesty soukromé bezpečnostní agentury. Přenosných záchodů je dostatek. Jsem rád, že tu večer nebudu. Nechtěl bych tady přenosný záchod ani navštívit, ani čistit.

   Na pódiu zkouší jakási skupina (snad Kabáti?) píseň Lady Carneval, v níž se na závěr ozývá hlas Velkého Mistra.


pro spuštění videa klikněte na značku uprostřed obrázku

Ohlížím se za pódiem a raději mizím v metru v horní části Václaváku.


Raději si večer pustím Majora Zemana. Jak úžasné, že v kapitalismu nejsem závislý na tom, co vysílá momentálně některá z Českých televizí. Ať žije vědeckotechnická revoluce!!!

Přeji Vám vstup do roku 2008 podle vašich představ!


Dodatek 1.ledna 2008:
Z večerního přímého přenosu TV Nova jsem zjistil,  že zpívající skupina byla Vanastovy věci (vím, že se ten název správně píše proti všem pravidlům českého pravopisu, ale nelíbí se mi to).
Komentáře
Článek je bez komentářů

30. 12. 2007

U nás v kanceláři, tam se dobrá káva vaří

30.12.2007 22:07 - 03. Lidé -trvalý odkaz

U nás v kanceláři, tam se dobrá káva vaří


   V pátek 28. 12. 2007 mě zaujal  televizní pořad 13. komnata Karla Štědrého.

Přestože mu rodiče s bratrem vytvořili dobré domácí zázemí, neměl to v životě jednoduché.  Nechci tady opakovat, co bylo v pořadu. Kdo chce, ten si ho přehraje z archivu ČT (viz odkaz výše).  Jen to, co se mi zdá pro tuto dobu podstatné.

   Po roce 1989 měl Karel Štědrý nedostatek práce v zábavě a tak začal podnikat. Zaváděl nápojové a později svačinové automaty. Nenajal si pouze lidi a prostory, jako mnozí jiní umělci, když začali provozovat restauraci. Pracoval v první době také sám. Nestyděl se za to. Musel se to naučit, aby to pak učil jiné. Dnes má jeho firma okolo 90 zaměstnanců. Jeho kávu z automatu si dávám i v naší prodejně Albert.

   Karel Štědrý nečekal,  až mu dá práci kapitalista. Sám se stal kapitalistou.  Není to špičkový umělec ani špičkový kapitalista.  Je to pracovitý člověk. Hledá práci, nečeká, až si práce najde jeho. Jenže také ví, že když přijde příležitost, musí se jí chopit.

Karel Štědrý ve své firmě u svého nápojového automatu
(obrázek z citovaného televizního pořadu)

   Když chodím v Praze po Vinohradech i jinde, hodně prodavačů v obchodech je ukrajinské nebo vietnamské národnosti.  26. prosince jsem se vracel v podvečer z kostela svaté Voršily na Národní třídě. Na Jungmannově náměstí stálo několik hochů, ani ne dvacetiletých. Jeden z nich mě oslovil: „Neměl byste nějakej drobák na jídlo a na cigára?“ Já povídám: „Což takhle pracovat, to by se ti nechtělo?“ „Kdybyste mi nějakou práci dal, pracoval bych“, odvětil. Nedal jsem mu nic. Nerozumím tomu, proč na Jungmannově náměstí žebrá skupina dobře vyhlížejících českých hochů, zatímco v blízkých krámcích pracují vietnamští hoši a ukrajinské dívky. Jak to, že tomu není naopak? Jak to, že Karel Štědrý ve svých sedmdesáti letech má za  sebou šedesát protirakovinných ozařování a nestydí se vzít do ruky kbelík? Jak to, že se mladý zdravý hoch nestydí žebrat na Jungmannově náměstí?
Komentáře
[1]16.03.08 13:00:33Filip Filipovič - 
Sdílím stejné otázky, odpovědět na ně neumím. Podobné otázky klade i Ota Ulč, na adresu amerických "Afro-američanů". Proč asijská komunita v USA tak prosperuje, ač její výchozí postavení není zdaleka tak výhodné jako ostatních menšin, neameričanů? K pořadu 13. komnata Karla Štědrého. Nepochopil jsem z výše uvedeného textu co je ta jeho "13. komnata". Podnikavost? Tajná nemoc? Sledování televizních pořadů z internetu je nad mé technologické schopnosti.

27. 12. 2007 zemřeli Karel Černoch a Bhénazír Bhuttová

30.12.2007 14:48 - 03. Lidé -trvalý odkaz

27. 12. 2007 zemřeli Karel Černoch a Bhénazír Bhuttová

životy v přímém přenosu


   Český zpěvák Karel Černoch zemřel ve věku 64 let v České republice na následky zhoubné choroby. Bývalá pákistánská předsedkyně vlády Bhénazír Bhuttová byla zavražděna v Pákistánu ve věku 54 let.

   Dva lidé, kteří neměli zdánlivě nic společného. Oba však byli ve své vlasti veřejně známými osobnostmi.  Celý život na ně bylo vidět. Byl mezi nimi rozdíl. Paní Bhutto se narodila otci, který se už před ní stal v Pákistánu předsedou vlády. Byl sesazen a popraven (=zavražděn). Paní Bhuttová se rozhodla, že bude pokračovat v jeho práci. Pan Černoch se vypracoval z neznámého rekvizitáře ve filmových ateliérech až na předního zpěváka v České republice.  Na oba byli ve své vlasti dobře známí, paní Bhuttová byla známá vzhledem k její politické kariéře po celém světě.

   Je to náhoda, že zemřeli ve stejný den. Pan Černoch podlehl chorobě, proti které dnes není léku – rakovině. Paní Bhuttová podlehla lidské nenávisti, proti které také není léku. Smrt pana Černocha byla součástí neodvratného zániku člověka jako biologického jedince. Smrt paní Bhuttové byla v této chvíli zbytečná. Nebyla to osudová náhoda jako při smrti cestujícího na silnici. Její fyzická likvidace je snahou o likvidaci životního názoru, který nešířila sama, ale jehož byla představitelkou.

   Pan Černoch i paní Bhuttová žili plným životem.  Oba dělali zcela jiným způsobem a někde jinde totéž.  Šířili porozumění mezi lidmi. Život jim zbytečně neprotekl mezi prsty jako mnohým jiným. Nevím, jak je tomu v Pákistánu. V České republice  mnoho lidí čeká, až někdo jiný změní jejich život k lepšímu. Nesnaží se o porozumění mezi lidmi. Pan Karel Černoch a paní Bhutto nežili nadarmo.
Komentáře
Článek je bez komentářů

29. 12. 2007

Zlaté Velmi křehké vztahy

29.12.2007 08:41 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Zlaté Velmi křehké vztahy

 

   Velmi křehké vztahy jsou můj oblíbený televizní seriálPři jejich nekonečnosti je děj nikoli často, ale velmi často slaboduchý.  To však pro mne vyrovnávají skvělé dialogy. I po třech letech jsou napsány tak důmyslně, že leckteré díly by mohly sloužit jako samostatné divadelní hry konverzačního charakteru.

   O slaboduchosti děje jsem přemítal při sledování x-tého dílu ve čtvrtek 27. prosince. podstata spočívala v tom, že téměř hlavní hrdinové – otec a syn Skálovi mají chvíli jednu sexuální partnerku – spolupracovnici Dášu Lacinovou, která je přítelkyní otce a náhle se zamiluje do syna, kterého do té doby nenáviděla. Její matka nesnášela otce Skálu a náhle jí začíná být sympatický.  Ony „velmi křehké vztahy“ poslední rok znamenají, že omezený počet partnerů v seriálu jde z ruky do ruky, takže postupně spí téměř každý s každým.

   V pátek 28.prosince jsem krátce před půlnocí přepínal televizní kanály, obych zjistil, zda mě tam něco nezaujme. A opravdu. Na ČT2 mě zaujal český film ExpertiZaujal mě svou slaboduchostí. Ve srovnání s ním jsou Velmi křehké vztahy zcela vážným a oduševnělým dílem.  Nejvíce mě zaujaly závěreční titulky, ze kterých jsem zjistil, kolik bohatých firem tento dle mého názoru podprůměrný film sponzorovaloZáštitu převzala dokonce ministryně informatiky Dana Bérová. Proč? Možná právě proto bylo její ministerstvo zrušeno. nejspíš na něm byli podobní experti jako v tom filmu.

   Mohu tedy zopakovat větu z titulku: Zlaté Velmi křehké vztahy.
Komentáře
Článek je bez komentářů

27. 12. 2007

Fiktivní dopis otci

27.12.2007 16:37 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Fiktivní dopis otci

úkol od psychologa


navazuje na článek  -  Vánoce jsou konečně za mnou! -  2.část

Táto,
je 18.října 2007, 3 hod. 45 minut ráno. Už bych ti asi nikdy nepsal, hlavně ne dopis takovéto obsahu. Píšu ho kvůli sobě. Můj psycholog mi říkal, že mi to pomůže, abych se s tebou vnitřně vyrovnal. S tebou jako s problémem. Kdybys četl tento dopis, řekl bys, že tě napadám či osočuji. Není tomu tak.  Píšu jen to, co si myslím. Dokonce nemám ani potřebu, aby ses to v reálu dozvěděl. Byly doby, kdy jsem stál o to, abys mě pochopil. Dnes už je mi to jedno.  Jsi už starý, nemocný a dřív nebo později umřeš, aniž bys dokázal pravdivě pohlédnout na svůj život. Užíval sis a zůstala po tobě spálená země. Teď na smrtelné posteli závidíš mně, svému synovi, že jsem mladší a že momentálně jsem na tom lépe než ty, protože se mohu pohybovat. Nevadí ti, že tu po tobě nezůstalo nic, s čím bys mohl být spokojen, vadí ti, že si už nemůžeš užívat. Dokonce ti asi vadí i to, že jsi ještě neumřel, protože žít bez toho, abys mohl dělat důležitého a ukazovat svou moc, pro tebe nemá smysl.

   Můj psycholog říká, že patrně máš takový způsob uvažování, že okolní svět považuješ za součást sama sebe. Moc tomu nerozumím, protože si myslím, že všichni lidi považují určitým způsobem okolní svět za součást sama sebe. Je fakt, že sis vždycky vynucoval na svém okolí, aby jednalo podle tebe. Považoval jsi to za své vítězství a ona to byla vlastně prohra. Proto jsi musel své přátele vyměnit za nové vždycky, když jsi je nějak podstatně podrazil.  Tvůj život neprobíhal kontinuálně od narození až do současnosti, ale vždy jsi v sobě musel smazat předchozí život, protože tam byli jen samí lidé, kterým jsi nějak ublížil. Když jsme se sešli před pěti lety po smrti tvé poslední ženy Jarmily v kavárně za přítomnosti tvé neteře Evy, vzpomněl sis na to, jak tě jako šestnáctiletého vzala tvoje dvaadvacetiletá sestra na výlet na Šumavu. Nikdy jsi mi o tom nevyprávěl. Taky v té kavárně jsi hned řekl: to už je pasé.  Jenže minulost nikdy není pasé. Nyní ležíš v nemocnici  a čekáš až umřeš.  Zaháníš vzpomínky na uplynulý život, protože na každém kroku jsou v nich lidé, kterým jsi ublížil. Některým jsi ublížil jen proto, že jsi měl pocit, že nad nimi musíš vyhrát, jiným jsi ublížil ze zlomyslnosti. Nemyslím, že bys dnes nějak bilancoval a svůj život rozebíral. Spíš na něj nechceš myslet. Jenomže mozek je zrádný a myšlenky se v něm často převalují bez toho, jak bychom si to přáli. Vztah s mnoha lidmi v životě pro tebe skončil nějakou neshodou. Prostě jsi nad nimi nevyhrál a tak ses s nimi přestal stýkat.  Mnoho lidí jistě taky nepřekouslo tvou specialitu, žes je nějak podrazil a pak ses tvářil, že se nic nestalo a „co jsme si, to jsme si, odpusťme si.“

   Nikdy jsem však nepochopil, proč jsi neustále chtěl být jakýmsi prostředníkem mezi vztahy jiných lidí. Tvůj příkaz, že se musím přestat stýkat se tvou druhou ženou Helenou a začít se stýkat se tvou třetí ženou Jarmilou, který jsi mi dal na naší první schůzce po patnácti letech od chvíle, kdy jsi mne „zavrhl“, mi připadl směšný. Vůbec jsi nevěděl, zda se s Helenou stýkám či nikoli. Tvůj mylný předpoklad vycházel z faktu, že ona byla na pohřbu mé matky – tvé první ženy a ty nikoli. Nikdy jsi nepřijal fakt, že já jsem tě prostě na tom pohřbu nechtěl, protože jsi mojí matce celoživotně ublížil a považoval bych za pošpinění její památky, kdybys na jejím pohřbu byl. Byl jsem opravdu vděčen tvé sestře Jarušce, že ani ona ti to neřekla. Helena na rozdíl od tebe se chovala k mé matce velmi slušně, i když se vlastně seznámili až poté, kdy ses s Helenou rozvedl. S Helenou a její rodinou jsem se stýkal v rámci normální slušnosti, protože oni ke mně za trvání vašeho manželství chovali daleko lépe než ty. Tohle jsem ti mnohokrát řekl a ty jsi mi na to řekl, že lžu. Jenže ono nejde jen o to, co si myslíš ty nebo jak ty interpretuješ pravdu, ale co si myslím  a cítím já. A to tebe nikdy nezajímalo. Proto sis myslel, že ti odporuji. Neodporuji ti. Máš právo myslet si, co chceš. Ale já mám stejné právo a takové právo má jakýkoli jiný člověk.

   Chápu, že mě nechceš v nemocnici vidět, chápu, že jsi mě vydědil. Máš pocit, že jsi nade mnou nezvítězil. A okolo tebe mohou být jen lidé, nad kterými jsi zvítězil nebo které sis dokázal koupit.  Před ostatními se izoluješ. Nezapadají do tvé představy o tvé vlastní dokonalosti.

   Na rozdíl od tebe já nemám pocit, že bych nad tebou zvítězil. Nikdy jsem neměl pocit, že bych s tebou nějak bojoval. Vždy jsem se jen bránil tvým záludnostem. Musím konstatovat, že jsem se jim neubránil. Osvobodilo mě od nich jen tvé stáří a jím vzniklá tvoje fyzická i psychická neschopnost tyto záludnosti realizovat. Naopak chápu nedobrý vztah s otcem jako určitou prohru. Jenže já jsem nenastavil pravidla tohoto vztahu. Žil jsem pouze tak, abych uhájil svou vlastní vnitřní integritu. Bránil jsem se, ale neútočil. Dnes už  tě neobviňuji z toho, jak jsi mě psychicky trýznil v minulosti. Jsem však rád, že už nemáš možnost permanentně negativně ovlivňovat mou současnost.                                                                          Tomáš
Komentáře
[1]10.02.08 22:12:36Angee
..mám dojem, že je tam mnoho nenapsaného, nevyřčeného...a myslím si, že Ti ten dopis moc nepomohl. Ale i tak Ti přeji, aby to ve Tvém životě bylo všechno v pohodě a neudělal´s stejnou chybu, jako Tvůj otec. Angee