21. 12. 2005

Veselé Vánoce

21.12.2005 12:08 - 02. Deník -trvalý odkaz

Veselé Vánoce

a hodně zdraví v roce příštím (2006)

  Přeji všem čtenářům Tomova deníku vše, co se obvykle přává. Já kladu na první místo zdraví a dobré lidské vztahy neb obojího se v mém životě vyskytuje pomálu. Pan Aleš Cibulka nedávno v jednom internetovém rozhovoru napsal, že každý je svého štěstí strůjcem.  Já myslím, že to tak úplně neplatí. Rozhodně se však každý z nás může snažit o to, aby se později v životě za nic nemusel stydět. Svůj život však zcela ovlivnit nemůžeme, musíme nějak vycházet s lidmi, kteří jsou okolo nás. Ne vždy je po našem, ne vždy vyhrajeme, i když máme třeba pravdu. Je to asi jako na valné hromadě, kde menšina je vždy přehlasována. Někdy patříme k menšině, někdy k většině, někdy jsme zcela sami.

  Přeji proto Vám všem, kteří občas navštěvujete mé stránky i Vám, kteří jste sem zabloudili zcela náhodně, abyste si  na to, co jsem zde napsal, občas vzpomněli. Člověk, který se snaží, ale nemá štěstí, může prohrát. Člověk, který se nesnaží, ale  hazarduje a má štěstí, může také vyhrát. Ale to štěstí, ta náhoda nepotkává člověka každý den. Nejlépe je tedy snažit se, nečekat, až štěstí přijde, ale pokud se náhodou objeví, být připraven.
Komentáře
[1]22.12.05 06:34:09nadabozkova
Přeji vám také hodně toho zdraví,to je to,co člověk nejvíc potřebuje. A štěstí,když už přijde, se má držet za pačesy,jak se u nás říká.

19. 12. 2005

Bezpečnostní agentury

19.12.2005 11:26 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Bezpečnostní agentury


   Dnešním tématem na stanici Praha - Český rozhlas 2  jsou bezpečnostní agentury a zkušenosti lidí s nimi.

   V Hovorně v 9,30 hod volalo několik posluchačů. Většina se soukromými bezpečnostními agenturami neměla žádné zkušenosti, ale ti, co se s nimi již na vlastní kůži setkali, měli zkušenosti většinou záporné. Volala paní, myslím z Brna, a řekla, že ji pracovníci bezpečnostní agentury přepadli v jejím bytě. Později se dověděla, že tato agentura přepadá občany na žádost jiných občanů. Policie prý její případ odložila.  Jiný pán sděloval, že soukromé bezpečnostní agentury byly po roce 1989 zakládány vyhozenými příslušníky ministerstva vnitra a aby ušetřily, zaměstnávají buď lidi bez vzdělání nebo i lidi s kriminální minulostí, kteří jinak nemohou najít zaměstnání. Volalo však i několik pánů, kteří patrně sami byli u soukromých bezpečnostních agentur zaměstnáni a mluvili o tom, že s nimi zaměstnavatelé jednali velmi špatně.

   Téma dne o soukromých bezpečnostních agenturách bude pokračovat na stanici Praha také dnes po 16 hodině v pořadu "Káva o čtvrté", kde se k této problematice mají vyslovit odborníci.

   Říkal jsem si, že je dobře, že se zatím o podobných problémech může hovořit otevřeně, i když se nic nevyřeší. Lidé si uvědomí, že i někdo jiný má podobné zkušenosti a že tudíž ti, kdo by měli bezpečnost chránit, ji spíše ještě ohrožují. Zatím existuje aspoň svoboda slova, může se o tom hovořit.

   Že by tomu tak opět v budoucnu nemuselo být, to jsem si uvědomil večera při poslechu pořadu "Kolonáda" na téže stanici. To je pořad, v němž pan Tomáš Černý představuje pořady příštího týdne. Pan Černý se zeptal redaktorky Stáni Dufkové, zda se neobává návštěvy ředitele Národní galerie Milana Knížáka v pondělním pořadu "Setkání" po jedenácté hodině. Paní Dufková příliš otázku nepochopila a pan Černý se zeptal, zda se paní Dufková neobává, že poněkud nekonvenční člověk Milan Knížák řekne v pořadu něco, CO SE DO RÁDIA NEŘÍKÁ. To ve mě docela zatrnulo - redaktor veřejnoprávního rozhlasu se domnívá, že ředitel prestižní instituce, jakou je Národní galerie řekne něco, co se veřejně neříká!

   Proto jsem rád, že zatím se ve veřejnoprávním rozhlase může říkat to, že je možné, aby soukromá bezpečnostní agentura zaměstnávala lidi s kriminální minulostí a že i zaměstnanci soukromých bezpečnostních agentur mohou do rádia říci, že šéfové těchto agentur s nimi jednají špatně. ZATÍM se to může říkat veřejně.

Pořad "Hovorna" z 19.12.2005 možno přehrát kliknutím ZDE.
Komentáře
[1]20.12.05 15:33:54NadaBožková
A co v Brně?Sáhneme jen po jednom případu.Před několika lety ještě existovala Agrobanka. I ztratil se tam milionek. A kdo ho ukradl?No přece pracovník bezpečnostní agentury.Zatím ještě můžeme říkat skoro všechno,ale obávám se,že za chvíli tomu tak opravdu nebude. Nasadí na nás takvé nové estébáčky.Budou se jmenovat sice úplně jinak,ale budou.

18. 12. 2005

Semtex blues

18.12.2005 10:18 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Semtex blues


   Včera jsem se docela pobavil. Pozdě v noci jsem se náhodně podíval na Primu. Dávali tam americkou parodii na kriminálku či špionážní film "Semtex blues". Jako film to bylo zcela podprůměrné, čímsi mi to připomnělo starší českou komedii Buldoci a třešně.

   Ale bylo rozkošné, že v Semtex blues bojovala americká tajná služba proti zvrhlé šéfce české tajné služby paní Nováčkové, která ukradla jakousi zvláštní nukleární zbraň. Jednu z goril zvrhlé paní Nováčkové hrál český herec Jan Tříska. Třískova role byla naprosto epizodní, do češtiny ho samozřejmě daboval kdosi jiný a i to bylo docela rozkošné.

   Hlavními hrdiny filmu byli manželé, oba špičkoví agenti tajné služby, kteří dostali za úkol ukradenou tajnou zbraň zvrhlé paní Nováčkové sebrat. Oba byli hrdinové typu Jamese Bonda, to znamená, ze když se na ně sesypala ozbrojená tlupa nepřátel, dokázali si s ní poradit každý sám a holýma rukama. Film začíná tím, že manžel - agent se vrací z nákupu a v kočárku veze svou jedenáctiměsíční dcerku. Na ulici se na něj vrhnou dva lupiči, kterým on nejdříve odevzdá svou peněženku a hodinky. Potom vezme dcerku do náručí a pomocí dětského kočárku u nás zvaného golfové hole, zneškodní oba lupiče a vezme si zpět peněženku a hodinky.  Událost považuje za takovou drobnost, že nepovažuje ani za nutné se v první chvíli s ní manželce svěřit. A v tomto duchu pokračuje film až do konce. V závěru zneškodní oba manželé zločinnou Češku paní Nováčkovou. Přece jen se zdá, že Nováčková unikne, protože pro ní přiletí vrtulník. Když už je Nováčková na palubě vrtulníku a myslí, že má vyhráno, muž vedle pilota jí zacvakne želízka a řekne: "Děkujeme vám, že letíte s Československými aeroliniemi".

   Co Vám budu říkat. Vydržel jsem se na film dívat až do jedné hodiny po půlnoci. Přece jen to byla propagace České republiky v USA!
Komentáře
Článek je bez komentářů

16. 12. 2005

Bude českým životním stylem násilí a lhostejnost?

16.12.2005 13:50 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Bude českým životním stylem násilí a lhostejnost?


 Včera jsem shlédl na ČT1 pořad "Všechnopárty".  Původně jsem si myslel, že jde o obměnu pořadu "Paškál", který běžel ještě nedávno na Nově. Uváděl ho totiž celkem identickým způsobem Karel Šíp. Avšak při vyprávění, které se tam odehrávalo poměrně humorným způsobem, mě nepříjemně zamrazilo.

   Zpěvák Martin Maxa vyprávěl, jak byl odsouzen ke dvěma letům vězení podmíněně za to, že se v jakémsi baru na ostravsku zastal neznámé cizí ženy, kterou mlátil její partner. Soudkyně ho odsoudila přesto,  že násilníkovi nic neudělal, dotyčná žena musela být ošetřena v nemocnici a v jeho prospěch vypovídalo 11 svědků. Jak jsem pochopil, důvodem Maxova odsouzení bylo to, že se po násilníkovi ohnal pěstí. Nic mu neudělal, ale soudkyně to prý zdůvodnila tak, že Maxa násilníkovi nic neudělal jen proto, že násilník uhnul. Ale kdyby se prý Maxa trefil mohl by násilníkovi ublížit. Soudkyně také vydedukovala, že účelem Maxovy nepodařené rány pěstí bylo násilníkovi ublížit. Maxa musel za obhajobu u soudu vynaložit několik desítek tisíc korun a podle toho, co říkal, se vlastně k celému sporu dostal náhodně.

   Martin Maxa uvedl ještě jednu svou životní zkušenost. Na ulici kdesi na mostecku se zastal mladíka, kterého na ulici mlátili dva muži. Jeden z nich mlátil dokonce mladíka pažbou pistole. Maxa se nejprve snažil o slovní napomenutí a když útočníci nereagovali, snažil se útočníka s pistolí odtáhnout od oběti. Vyšla rána a kulka lehce zranila Maxu na hlavě. Přesto nedošlo k žádnému vyšetřování a Maxa byl policistou upozorněn, aby se do případu nepletl a "držel zobáček".  Maxa dospěl k názoru, že na mostecku může být podsvětí propojeno s vyšetřovateli a zobáček nedržel. Zhruba za tři roky se mu přihodila příhoda popsaná výše, za kterou byl odsouzen.

    Martin Maxa mi jako zpěvák není příliš sympatický, ale myslím si, že pokud to, co vyprávěl, je pravda,  zachoval se jen tak, jak by se měl zachovat každý občan, vidí-li, že někdo potřebuje pomoci. Možná, to bylo jinak. Ale pak by to měla policie i soud řádně vyšetřit a uvést, že Maxa lhal.

  Každému z nás se může stát, že se dostane do situace, kdy bude potřebovat pomoc náhodných kolemjdoucích či zcela neznámých lidí. Anebo naopak. Sám uvidí někoho, kdo by potřeboval jeho pomoc. Jestliže se v české společnosti vytvoří atmosféra, že poskytnout někomu pomoc v takové tísni znamená možnost sám se vystavit trestnímu stíhání, stanou se zákony a soudnictví zcela formálními a násilí se začne v české společnosti rozšiřovat a jednou se můžeme dostat do stádia takového státního chaosu jako je na Haiti, kde byl nedávno unesen český kněz, který se tam zabýval humanitární činností. I české Ministerstvo zahraničí tehdy připustilo, že získat o uneseném českém občanu je velmi složité, protože na Haiti vládne korupce a bezpráví.

   K nedobré atmosféře v české společnosti přispívají i různé pořady typu "Skrytá kamera", kdy se stále častěji ukazuje, že různé zvláštní situace byly pouze fingovány televizními společnostmi, které natáčely reakce kolemjdoucích, aby tak pobavily své diváky.  Takovéto "legraci" byl svého času podroben i bavič Karel Šíp, na něhož bylo v rámci pořadu, který uváděli Štefan Margita a Hana Zagorová, inscenováno televizí Nova zatčení maskovanou "policejní jednotkou", když jel v autě po silnici. Tím roste u běžných občanů i přesvědčení, že je lepší se do ničeho neplést. Svědčí o tom i nedávný případ z jednoho pražského nádraží, kdy násilník táhl dívku, která křičela o pomoc. Situaci v té chvíli podle pozdější analýzy záznamu průmyslové kamery muselo viděl alespoň osm lidí, z nich nikdo se dívky nezastal. Teprve poté násilník dívku přemohl a poblíž nádraží ji znásilnil. Případ vyvolal diskusi o tom, že kdyby lidi nebyli tak lhostejní, nemusela být dívka znásilněna.

   Martin Maxa nebyl ve dvou jiných kritických případech lhostejný a byl za pomoc druhému, zcela neznámému člověku odsouzen k podmíněnému trestu dvou let vězení.
Komentáře
[1]18.12.05 12:54:54Anna - 
Milý Tome, ráda si čtu Vaše deníčky , oslovuje mne v nich spousta věcí a některé mi mluví z duše. Při čtení tohoto článku, jsem cítila, že se musím přidat, já sama si prožila manželství plné agrese a fyzického násilí, je velmi těžké se bránit, ovšem daleko težší je odejít . Já to po několika letech dokázala. Lidé chodili kolem, bydleli vedle, slyšely nářky i volání o pomoc a přesto nikdo nepomohl, ani dokonce nezvedl to zatracené sluchátko a nezavolal policii. Až do doby než jsem se jednoho dne probudila v nemocnici, celé tělo mě bolelo a lekař mi říkal, že jsem měla opravdové štěstí. Pak k lůžku přistoupil policista, jež se mne zeptal "jak se Vám to stalo paninko, zakopla jste na golfovém hřišti?" Potom mi vysvětlil, že je to tvrzení proti tvrzení a tím, že mě manžel nezabil, se vlastně nic nestalo. Jediné co mohu dělat, je nedráždit manžela, dodal s usměvem. Neopustila jsem jej, nýbrž přímo od něj utekla a všichni co mne tehdy litovali mě dnes soudí, za to,že jsem to udělala.
[2]18.12.05 18:21:07nadabozkova
Na všechny se vykašli,na ty,co tě soudí. Když jsi potřebovala,nikdo ti nepomohl. Ano,ti policajti jsou pořád stejní,pokud tě nezabije,tak se vlastně nic neděje. A lidská lhostejnost?Hanba mluvit
[3]18.12.05 20:33:08mluvka Tomáš
pro Annu - Milá Anno, chápu vás. Ono je za a) těžké odejít, protože lety vznikla určitá citová závislost a za b) většinou ta oběť nemá kam odejít a agresor zásadně neodchází nebo se vrací. Znám agresory, kteří ani netrápí fyzicky, ale psychicky mohou svého partnera (partnerku) za několik let úplně zničit a ještě oběť přesvědčit, že si za to může sama a přesvědčit i lidské okolí, že oběti nijak nepomůže. To v Česku není obtížné, protože tedy není přirozeným zvykem chápat ani nejbližší lidi.
[4]18.12.05 20:35:33mluvka Tomáš
pro Naďu Božkovou - Někdy není lehké si hrát na samostatného (samostatnou) a na všechny se vykašlat. Člověku nezbývá než nějak vyjít s lidmi, kteří jsou okolo něj.

14. 12. 2005

Je Čechům lépe než před rokem 1989?

14.12.2005 07:04 - 06. Politika -trvalý odkaz

Je Čechům lépe než před rokem 1989?

porovnání názorů z pohledu zkušeností



      Petacchi napsal velmi zajímavý článek "Je Čechům lépe než před rokem 1989?". Ten článek je psán z pohledu člověka, který vlastně nezná socialismus na vlastní kůži. Je to pro mne poučné, protože Petacchi je mladý přemýšlivý člověk a  zajímá mne, zda podobné názory budou typické pro chytřejší část mladší generace. Pod jeho článek jsem připojil svou úvahu, která vyjadřuje můj pohled a domnívám se, že je ji možno číst i samostatně.

  



   Tak jako ty se dovídáš z knih o socialistickém zřízení (nepoužívám výraz komunistické, protože to podle Marxova učení byl pouze předstupeň ke komunismu a ten jsme tady ještě neměli), tak já jsem se dozvídal z knih o 2. světové válce, protože jsem se narodil 7 let po ní. Kupodivu nikdo neříkal "zlatý Hitler" ale nikdo okolo mne neříkal ani "zlatá první republika". Generace mých rodičů byla ráda, že je po válce, že konečně mohou začít trochu žít. Generaci mých prarodičů z obou stran komunisté cosi znárodnili, ale mým rodičům to tolik nevadilo. Otec mohl dodělat vysokou školu, matku z vysoké školy pro buržoazní původ vyhodili. Já jsem svobodně mohl říkat, že dvě a dvě jsou čtyři a byl jsem ve škole přesvědčen, že kapitalismus byl špatný, protože lidé si nebyli rovni, jedni vykořisťovali druhé, kdežto za socialismu a v budoucnu i za komunismu že nebudou existovat třídní rozdíly mezi lidmi. Jako teorie mi to docela vyhovovalo až do roku 1968, kdy mě bylo 15 let.

   Jen mi za dětství nešlo na rozum, že když je kapitalismus o tolik horší než socialismus, proč je technicky vyspělejší. Ve škole jsme se učili, že socialismus je na vyšším stupni vývoje lidské společnosti než kapitalismus, a že proto se dřív nebo později rozšíří do celého světa. Jako dítě jsem prostě bral, že to platí, asi jako jsem bral za samozřejmé, že 2 a 2 jsou 4. Na střední školu jsem začal chodit v září 1968 a to, co jsem viděl v srpnu a v následujících letech ve mě utvrdilo přesvědčení, že vývoj společnosti není tak jednoznačný, jak nám to tvrdili ve škole. Dospěl jsem k názoru, že v euroamerické společnosti jsou dva společenské systémy, ale že k tomu, aby vývoj mohl jít dopředu musí jeden systém vyhrát. Rozhodně už jsem si nemyslel, že to bude automaticky socialismus.

   Ale také jsem si nemyslel, že se socialismus zhroutí v průběhu mého života a tak náhle. Když se najednou v roce 1989 zhroutil, zjistil jsem, že nenavázal (myšlenkově) na vyspělý západní kapitalismus, ale že se spíš podobá pionýrským dobám osidlování Ameriky. Kdo si co urve, to má. Nebylo to samozřejmě úplně to samé, protože za dob osidlování Ameriky se teprve tvořily zákony a od té doby nějaký vývoj uběhl. Rozhodně se také nenavázalo na kapitalismus z první republiky Československé ve chvíli, kdy tato republika skončila, protože produktivní generace už si ho nepamatovala. Pro představu - mému otci bylo v roce 1939, kdy začínala 2.svět válka 17 let, v roce 1989, kdy se zhroutil socialismus mu bylo 67 let. Čili celý produktivní věk prožila generace mých rodičů za socialismu. Těžko mohli navazovat na kapitalismus, tak, jak ho pamatovali z dětství. No, a moje generace pamatovala jen státní socialistický majetek. Kapitalismus však nespočívá na tom, že by všechno patřilo všem. Přestože všichni měli jakoby stejnou startovní čáru na počátku kapitalismu, byli lidé, kteří neměli šanci něco dostat.

   Obyčejný dělník neměl šanci poctivým způsobem dostat továrnu, bývalý ředitel ano. A to proto, že se vyznal v tlačenici. Ale ani všichni socialističtí ředitelé nebyli pracovití, tak je později leckdo z jejich postu vyšoupl. No, a všelijací filutové zjistili, že se dají zákony obejít, tak se dostali k majetku na úkor těch ředitelů i těch dělníků. Smůla je, že stát nedokázal za 16 let přetvořit socialistické zákony na kapitalistické natolik, aby jednání lidí bylo pokud možno průhledné. Stát se spíš snaží řešit jednotlivé případy velkých nepoctivostí úpravou zákonů a to mi nepřipadá moc dobré.

   No, a pokud bych já měl odpovědět na základní otázku tvého článku, řekl bych, že Češi se nemají lépe než před rokem 1989, ale mají se jinak. Síly se přeskupily a ti, co si věděli rady za socialismu, si vědí rady i dnes. Jen někteří lidé nemusí kvůli tomu emigrovat. A těm mladým, kteří to nezažili, to může být jedno. Buď se dnes dovedou utkat s životem nebo nedovedou.
Komentáře
[1]14.12.05 22:05:31Petacchi - www - 
Ahoj Mluvko. Potěšilo mne, že tě tak zaujal můj článek. Tvoje protireakce byla skvělý nápad a dohromady ty dva články jsou velice zajímavé. Je to takové srovnání člověka, který v minulém režimu žil, s dalším člověkem, který o "dobách minulých" jenom četl. :-)
[2]15.12.05 12:00:17nadabozkova
K přečtení článku jsem se sice nedostala,ale mně osobně se rozhodně nežije lépe,než před r.1989.Toto přece není svoboda,ale slušně řečeno binec. Nemám v ničem jistotu.Tehdy byla práce povinná.Dnes vychováváme mládež k nicnedělání,válení se po kavárnách,sociálka jim ty drobné na přežití dá.Neříkám,že je jich většina,ale je jich hodně. Dnes,abychse bála jít k lékaři,co zase za léky zaplatím.Je mi 60,celý život jsem řádně pracovala,ale takhle jsem si své stáří opravdu nepředstavovala
[3]15.12.05 15:14:42Petacchi - www - 
Nadi Božkové. Paní Naďo mohu se zeptat v jaké jste pracovala profesi? Když jsem mluvil s učiteli, učící právě tu generaci o které mluvíte, tak rozhodně žádný netvrdil to co vy. Můžete mi říci z jakých faktů vyvozujete takovéto závěry o celé generaci mladých lidí? Nebo je to jen názor vytvořený sledováním černé kroniky? Děkuji předem za odpověď P.
[4]15.12.05 15:31:06nadabozkova
pracovala jsem ve státní správě,přesněji to rozvádět nebudu. Moje sestra pracuje ve školství dodnes. Jsem sice původně také pedagog,ale nedělala jsem to dlouho. A to,co mi sestra dnes vypráví,co si mohou mladí lidé v osmé třídě k učiteli dovolit,jaká mají práva,z toho mi zůstává až rozum stát. A to je základní škola. V domě bydlím se svojí bývalou kolegyní z VŠ,ta je profesorkou na gymnáziu. Ti studenti znají opravdu jen svá práva. Nezlobte se na mne,vím,že všichni nejsou stejní,ale je jich dost. Ani se nedivím. To,co dnes předvádí televize je k tomu přímo vede.