31. 8. 2005

Chléb a hry

31.08.2005 19:11 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Chléb a hry

české reality show nastavují zrcadlo české povaze

   Sledování obou soukromých televizí trhalo tento týden rekordy. Více než dva miliony lidí sledovalo chování více než dvaceti lidí, kteří se dobrovolně nechali zavřít do dvou speciálních domů a 100 dní čeká, kdo si z nich bude moci odnést  10 či 11 milionů.  Dva miliony lidí s napětím čeká, kdo z těch dvaceti lidí se půjde osprchovat nahý, či kdo se s kým pohádá. Po týdnu už vznikla ve vile Primy ponorková nemoc. Hoši chodí plakat do takzvané zpovědnice, stěžují si na nesnesitelné chování svých spolutrpitelů a vyznávají lásku svým partnerkám, které na tři měsíce opustili kvůli vidině závratné finanční částky. Dozvídáme se, že mladý muž, pro kterého je rodina všechno, je obžalován z neplacení výživného a že dluží svým dětem na výživném 40 tisíc. Jiný mladý muž pláče před televizní kamerou a přes televizi slibuje své partnerce, že se s ní po jedenáctiletém soužití ožení.  Svou odvahu projeví tím, že se při tanci pod dohledem televizních kamer svlékne donaha.

                   
Čekání na 11 milionů je zkrátka nesnesitelné, i když člověk čeká v luxusně  zařízeném obydlí a šampaňské teče proudem.

   Jakpak by asi tito lidé čekali na záchranu v zatopeném New Orleansu na střeše auta s vědomím, že pokud se jim vůbec podaří přežít, nebudou mít nejenom žádné peníze, ale dokonce ani nebudou mít kam se vrátit?

            Statisíce lidí posílají SMS zprávy v hodnotě 6,80 Kč, aby podpořili svého favorita v reality show.  Vítěz dostane 11 milionů, ale na projektu se uživí daleko víc lidí, protože celý projekt přijde na 150 milionů. Přitom diváci neuvidí nic víc než co by mohli zažít ve vlastním bytě. Jen ve vlastním bytě by je nečekala vidina 11 milionů.

      Vzdáleně mi to připomnělo americký film z roku 1969 "Koně se také střílejí" s Jane Fondovou.  Jenže tam šli lidé do tanečního maratonu jen proto, že neměli možnost si v širém okolí vydělat žádné peníze. V soutěži "Vyvolení" si možná horník Emil přemýšlí, že jeho důl bude možná v nejbližší době uzavřen a barová tanečnice Regina si uvědomuje, že její věk se blíží třicítce a na její místo možná majitel baru brzy přijme mladší dívku. V reality show oba aspoň na chvíli uniknou za své reality.  Ze své reality uniknou aspoň na chvíli i statisíce lidí po celé republice.  Smutné je, že lidi uspokojí pohled na intimní okamžiky jiných. Divák je spokojen, že je to zadarmo, že nemusí ani navštívit erotickou videopůjčovnu, kam by se sám styděl jít. Těch dvacet lidí se nestydí odhalit svou nahotu a to jak nahotu tělesnou, tak i duševní a televizní manažeři se nestydí dnes už na obrazovce ukázat cokoli, co jim přímo nezakáže zákon a v čem vidí za vyšší sledovaností i ohromující zisk z reklam.
   A to jsme všichni Češi. Blížíme se přece světu.  A pořady typu Big Brother přece měly ve světě už přes sto cyklů! Bohužel se blížíme světu jen v těch méně morálních oblastech. Národ dostane hry, protože chleba bude stále ubývat.
Komentáře
[1]01.09.05 20:03:21iris - 
Ano, ale televizni manazeri to zarazuji na program proto, ze se na to lide chteji divat. Intelektualove si muzou rikat, ze je spolecnost zvracena, ale bylo by lepsi, kdyby se neco takoveho nevysilalo? Bylo by lepsi namlouvat si, ze jsou lide mravnejsi a kulturnejsi, nez doopravdy jsou. Tak at to sleduji. Treba se potom aspon nekteri z tech divaku zamysli nad tim, na programy jake urovne se to divaji.
[2]01.09.05 22:49:12mluvka Tomáš
Televizní manažeři to dělají správně. Jejich cílem musí být uživit komerční stanici. Diváci se nezamyslí nad ničím. mohu jen zopakovat to, co jsem napsal v článku: --- Divák je spokojen, že je to zadarmo, že nemusí ani navštívit erotickou videopůjčovnu. ----- A to je právě to smutné. Ukazuje to kulturní úroveň národa, ale i to, čemu jksou lidé ochotni věnovat hodně času ze svého volna. Také by se TEORETICKY mohlo stát, že by se na pořad dívalo jen několik tisíc lidí. To by ho pak manažeři rychle stáhli z vysílání. Ale právě to se nestane.
[3]06.09.05 16:03:21Point*
Uboha "show"...

29. 8. 2005

Vojenské pozdravy z Dejvic!

29.08.2005 12:35 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Vojenské pozdravy z Dejvic!

dopis, který mě potěšil

    Dostal jsem zajímavý dopis od přítele, který je zároveň přítelem vnuka Jaroslava Haška. Jeho dopis má pro mne neopakovatelnou haškovskou atmosféru a proto ho zde s laskavým svolením autora zveřejňuji. Dopis byl vlastně jen popisem několika fotografií, z nichž přikládám jen dvě, které považuji za nejzásadnější. Přítel se jmenuje Jaroslav, stejně tak jako autor dobrého vojáka Švejka a napsal mi:

   "Na přiložených obrázcích můžeš vidět budovu bývalého Vojenského zeměpisného ústavu (Rooseveltova ulice), kde pracuji, kde skončil svou vojenskou kariéru jednak pplk. Richard Hašek, jednak npor. Lukáš (který dle Encyklopedie Švejka složil povinné jazykové zkoušky z češtiny a pracoval zda jako vedoucí nějakého oddělení, až do svého důchodu).


Socha maršála Koněva, osvoboditele Prahy. Za socialismu se tam konaly přísahy vojáků zákl. služby, teď se tam při různých výročích shromažďují členové KSČM. Mezi tím to patří - viz foto - skateboardistům.
   Další obrázky - bývalá ubytovna pro důstojníky zvaná též chrám sv. Alexeje, dnes tuším Four Seasons Hotel, vojenský dům (průjezd), kde bydleli všichni bývalí vojenští papaláši, např. poslední komunistický ministr obrany Václavík, svého času velmi známá jména jako generál Valo (1. nám. min. Dzůra), či špión Hodic (francouzský kamion s ilegální literaturou). Náčelník voj. kanceláře Ludvíka Svobody gen. Jaromír Machač, náč. rozvědky Hladík (jeho manželka hlásila v srpnové kolaborantské televizi).
   K dovršení všeho jsem tam taky bydlel já (pohled z rohu).
   Nikdy  jsem v Dejvicích do žádné hospody nechodil (ke Švejkovi jsem chodil jen bratrovi pro pivo, když mi dělal police na knihy).

 
  Fota pořízena při páteční cestě na zalévání květin u rodičů.
Jaroslav"
Komentáře
Článek je bez komentářů

27. 8. 2005

Otazníky kolem spolupráce Ivana Přikryla s StB

27.08.2005 11:10 - 06. Politika -trvalý odkaz

Otazníky kolem spolupráce Ivana Přikryla s StB

   16.srpna odvysílala Česká televize v pořadu Události informaci o tom,  že JUDr. Ivan Přikryl, navrhovaný premiérem Paroubkem na místo vedoucího úřadu vlády, spolupracoval s československou státní bezpečností před rokem 1989. V podrobnostech odkazuji na článek ČT24 "Kandidát na šéfa úřadu vlády Přikryl popřel spolupráci s StB" doplněný dvěma videozprávami z pořadu Události. V informaci bylo sděleno, že JUDr. Přikryl udal jakéhosi člověka, který chtěl pronajmout svůj byt americkému velvyslanectví. Televizní zpráva působila tak, že Přikryl sám šel na VB a tuto skutečnost oznámil.

   Přikryl v té době byl předsedou bytového družstva v Ústí nad Labem. Pokud v roce 1983 k němu někdo přišel a ptal se na možnost pronajmout  byt americkému vyslanectví, mohla to být i provokace ze strany Státní bezpečnosti. Nejlepší možností, jak se z toho vykroutit, bylo oznámit tuto skutečnost na veřejné bezpečnosti. Přikryl byl právník a věděl, že některé věci se prostě za socialismu nesmí, pokud se člověk nechce dostat do nepříjemností. Možná, že StB vedla o Přikrylovi, ale i o jiných svazek, o kterém dotyčný nevěděl. Nemusel podepsat spolupráci, možná nemusel podepsat ani protokol, v němž ho dotyčný pracovník "vytěžoval".

    Těžko dnes popisovat atmosféru nejistoty,  která tehdy byla.  Všechno vycházelo z jakési neurčitosti.  Často je tato neurčitost dnes zmiňována ve vzpomínkách různých umělců. Pokud nevyhověli požadavkům režimu, které byly vyslovovány jen jaksi mimochodem,  neoficiálně, mohlo to znamenat konec jeho kariéry. Zpravidla nebyl vyslovován zákonný požadavek, co má občan udělat. Jen kdosi někde vyslovil jakési doporučení se skrytou výhrůžkou typu: "Doporučoval vám bych to či ono. Ale záleží to jen na vás. Mohl byste se dostat do problémů." A jestliže se občan nepodřídil, mohla se vyskytnout shoda náhod. Byl vyhozen ze zaměstnání s příkazu vyšších míst, která však nebyla specifikována. Zpravidla pak i potom sehnal zaměstnání, ale už to bylo zaměstnání typu dientbierovských kotelen. Dítě se nedostalo na školu, všichni věděli, že je to kvůli vzpurnému rodiči, ale nikdo to přímo neřekl. Byl to jakýsi škraloup, který se táhl celým lidským okolím. To potlačovalo běžnou lidskou iniciativu a touhu něčeho dosáhnout nebo vyřešit nějaký problém, podporována byla pouze iniciativa typu být loajální k režimu.

    Jak vyplývá z televizních informací, JUDr. Přikryl se dlouho před listopadem 1989 zabýval problematikou bytového družstevnicví.  Zabýval se tím i po roce 1989 jako předseda Svazu českých a moravských bytových družstev. Je to tedy typ člověka, který je v životě aktivní, nebojí se na sebe vzít odpovědnost a jednat. Bohužel jedna z nepříjemných vlastností většiny Čechů je být pasivní, čekat, až za ně někdo něco udělá a pak ho za to kritizovat a udílet laické rady bez vlastní odpovědnosti.  Je možné, že JUDr. Přikryl jednal v případě, který je popisován ve svazku StB pouze tak, aby se sám nedostal do problémů. Dnes je to důkazem, čeho všeho dokázal využít socialistický režim, aby minimalizoval riziko občanských nepokojů. Často nikoho ke spolupráci nenutil, ale za loajalitu se odměnil tím, že dotyčnému nedělal zbytečné životní potíže.

    Vždycky mi však připadlo zvláštní, že lidé, kteří se objevili na seznamu spolupracovníků StB po roce 1989, ať už v Cibulkových seznamech nebo později v seznamech oficiálních, své styky popírali až do té doby, než někdo vypátral údaje z příslušného svazku.  Podle mého názoru každý, kdo měl něco společného s StB, ať už proto, že z něj StB mámila nějaké informace nebo proto, že ho pronásledovala, se podíval do těchto seznamů, zda tam je uveden. Jen velmi málo lidí o svých kontaktech s StB hovořilo. Tím se úloha StB zamlžila na tolik, že se dostala do oblasti jakýchsi "temných sil". Tento termín často používal prezident Havel, aniž se sám snažil objasnit a popsat své zkušenosti s StB. StB totiž za socialismu nebyla žádnou temnou silou, ale byla tehdy legální součástí státní moci.

   Je otázkou, proč JUDr. Ivan Přikryl, když se ze seznamů StB dozvěděl, že je evidován  jako důvěrník, se nezajímal o svůj svazek zvláště s výhledem na to, že chce být zaměstnám jako vyšší úředník ve státní správě. Je otázkou, zda negativní lustrační osvědčení u lidí, kteří jsou zaznamenáni ve svazcích spolupracovníků StB je dostatečným důkazem toho, že s StB nespolupracovali. Je však také otázkou, zda lidé, kteří sice nebyli spolupracovníky StB, ale byli dokonce jejími zaměstnanci a celou činnost řídili, zda právě tito lidé podstatnou měrou neovlivňují život v české republice a neodvracejí pozornost sami na sebe právě nenápadným poukazováním na bezvýznamné zdroje informací, jakými pro ně byl možná tehdy i Ivan Přikryl.  Jak to, že Ivan Přikryl nikomu nevadil, když byl náměstkem ministra pro místní rozvoj a jak to, že teď vadí? Bude-li prověřován pro práci s tajnými informacemi, co to vlastně dnes znamená? Televizemi prošla i informace, že v Bezpečnostní informační službě  pracuje na padesát zaměstnanců bývalé státní bezpečnosti. Ti snad tuto prověrku nemají?  Na druhé straně co by z toho pro dnešní dobu vyplývalo, kdyby se prokázalo, že JUDr. Přikryl byl drobným informátorem StB před více než dvaceti lety? Ublížilo by to dnešnímu pojetí demokracie, kdy řadový, to jest pasivní občan, který často ani nechodí k volbám, protože se v politické scéně zkreslené médii jen těžko orientuje?

   Jak je těžké orientovat se v problematice StB, to dokumentuje i záznam chatu České  televize s historikem Pavlem Žáčkem ze 25.8.  Žáček v posledních dnech několikrát vystoupil na obrazovce a jemu patrně Česká televize dává analyzovat materiály o spolupracovnících StB, které má k dispozici.

   Na závěr doporučuji shlédnout krátkou videozprávu České televize "Ivan Přikryl: kdo je to", ze dne 16.8.2004 (jestli jste ji už neviděli při čtení prvního odkazovaného článku), která snad bude na serveru České televize ještě několik dní.

Poznámka 3.července 2007:
Některé odkazy v tomto článku už jsou bohužel nefunkční, protože Česká televize materiály ponechává na webu jen určitou dobu. 
Komentáře
Článek je bez komentářů

21. 8. 2005

21.srpen 1968

21.08.2005 09:21 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

21.srpen 1968

(22.8. 2004 10:06:43)

   Měl jsem zvláštní sen. Na Zeměkouli přistávaly létající talíře. UFO. Díval jsem se z okna. Nízko nad domy v ulici, kde jsem bydlel, přelétávaly jeden za druhým. Byly to jakési ploché obrovské disky, pod nimiž byla kabina s osvětlenými okny. Jak přelétávaly nad ulicí, ozýval se hluboký zvuk. Hu-úúú-u. Měl jsem docela strach, co bude.

   Najednou talíře zmizely a byla tma. Pomalu jsem zjišťoval, že to byl jen sen a já mám zavřené oči. Tělem se mi rozlil pocit úlevy. Otevřel jsem oči a díval se do bílého stropu svého pokoje. Něco bylo však zvláštního. Uvědomil jsem si, že již nespím, ale zvláštní temný zvuk hu-úúú-u pokračuje, nezmizel. Ležel jsem, koukal do stropu a přemýšlel, co to slyším za zvuk. Otevřely se dveře mého pokoje. Vstoupila matka. V obličeji měla nezvyklý, vyjevený výraz. "Obsadili nás Rusové", řekla. Nechápal jsem nic. Vyskočil jsem z postele a šel k oknu. Nízko nad ulicí přelétávala velká bombardovací či nákladní letadla. Při každém přeletu se ozval onen zvláštní temný zvuk: hu-úúú-u. Šel jsem do kuchyně, kde jsme měli rádio. Hlasatel vzrušeným hlasem oznamoval tuto skutečnost. Za několik hodin začaly jezdit po Vinohradské ulici, na kterou jsem viděl ze svého pokoje, tanky. Kdesi v dálce byla slyšet střelba. Tyto výstřely jako ozvěnou byly slyšet z rádia do podkresu hlasů, které tam mluvily. Střílelo se před Československým rozhlasem na Vinohradské ulici, který byl nedaleko našeho bytu. Připadalo mi to naprosto nepravděpodobné.

   Bylo mi 16 let a vyhrkly mi slzy. To krásné Pražské jaro skončilo. Proč jsem brečel? Kluci přece nepláčou.
Komentáře
Článek je bez komentářů

16. 8. 2005

Technická X.

16.08.2005 21:53 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Technická X.

Dnes mě potěšilo, že si můj blog vyhledal někdo z Francie. Dal si do vyhledávače "Stanislav Neumann" a našel můj článek Příběh domu,  o dokumentu, jehož režisérem byl vnuk herce Stanislava Neumanna Stan Neumann, žijící v Paříži.  Dokument mě před několika týdny tolik zaujal, že jsem ho viděl 2x a natočil jsem si ho na video. Docela by mě potěšilo, kdyby si mou výše zmíněnou úvahu přečetl sám režisér Stan Neumann.
Komentáře
Článek je bez komentářů

15. 8. 2005

Zázemí

15.08.2005 21:58 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

Zázemí

(24.3. 2004 12:26:29)

   Moje bývalá kolegyně, VŠ, 63 let, půjde do důchodu. Je sama, rozvedená bezdětná. Dvě poslední desetiletí se starala o matku, která předloni ve věku více než 90 let zemřela. Kolegyně, říkejme jí Marie, nyní přemýšlí, co se zbytkem života. Čeká ji rekonstrukce bytu ve starém činžovním domě, na kterou nemá ani síly, ani peníze. Celý život byla nakloněna různým meditacím o posmrtném životě, neustále zdůrazňovala, že na tomto světě jsme jen dočasně, že ten pravý život začne až po smrti. Nyní jako by od toho ustoupila. Dlouholetá životní náplň pomalu mizí - ráno do práce, po práci ošetřovat matku do léčebny pro dlouhodobě nemocné. Matka zemřela, práce končí. Paní Marie si uvědomuje, že nejen že nemá pro koho žít, ale také nikdo nežije pro ni. Chodí do kostela, patrně ji to už nepřináší takové uspokojení jako dříve. S příbuznými se nestýká, před několika lety ji synovec shodil ze schodů v domě, jehož byla spolumajitelkou.

   Mnoho lidí dnes neustále zdůrazňuje, že jim vyhovuje, že žijí sami. Ti pak umírají opuštěni v domovech důchodců nebo v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Jiní lidé si myslí, že žijí pro někoho. Partner je opustí nebo zemře, oni pak žijí jak říkají pro děti. Šetří dětem na auto, zaplatí dětem dovolenou v zahraničí. Děti se na ně přijedou podívat jen když něco potřebují. Přijedou, vyinkasují peníze, ani se rodičů nezeptají, zda něco potřebují a už zase frčí. Všichni jsou pak tak nějak nespokojení. Rodiče proto, že děti přišli za tak dlouhou dobu jen na chvilku, děti proto, že jim rodiče dali málo peněz. Chápu, že někteří lidé se nemusí cítit sami, i když s nikým nebydlí.   

   Často vídávám filmového režiséra Zdeňka Trošku, který vystupuje na stejné stanici metra v Praze, jako já. On se netají tím, že je ve svém pokročilejším věku svobodný a žije sám. Avšak právě o něm nepochybuji, že není sám. Teď neuvažuji o tom, zda má či nemá partnerku. Je to velmi společenský člověk a žije neustále mezi lidmi. Doma možná ani tolik času netráví, ale lidské zázemí si dokázal vytvořit. Umí se zcela rychle skamarádit s lidmi různého věku. Dokáže pochopit venkovany i městské lidi. Když přijde do svého bytu, možná, že je chvíli sám, ale není osamělý. Má své lidské zázemí. Až jednou nebude točit filmy a pracovat, má větší šanci, že z doby let minulých mu zbydou lidé, pro které bude něco lidsky znamenat a kteří mu vytvoří ten jeho malý lidský mikrosvět.

   Ptal jsem se bývalé kolegyně, paní Marie, jaké bude její rozloučení v zaměstnání. Soudí, že žádné. Tři kolegové, se kterými pracuje na detašovaném pracovišti, ji nechají odejít bez zájmu. Už za ní mají náhradu, mladou dívku, téměř absolventku školy. Na ředitelství podniku se paní Marie nechce jít rozloučit. Dělá u podniku sice třicet let, ale s nikým ji tam nic nepoutá. Je otázkou, jak zvládne zbytek života bez blízkých lidí. Nejspíš se uzavře sama do sebe a obrátí se k Bohu. Až jednou nebude moci chodit, jako její matka, možná k ní bude chodit pečovatelka, možná jí majitel domu vystěhuje a skončí v domově důchodců. Domovy důchodců mi připadají hrozné tím, že sdružují lidi, kteří nemají lidské zázemí v lidech mladší generace a čekají až dožijí. Takhle většinou nekončí lidé, kteří si celý život vztahy pěstovali. .

   Napadá mě herec František Filipovský, který žil mezi divadlem, rozhlase a filmem až do chvíle, kdy se dokázal pohybovat. Dnes ještě potkávám herce Lubomíra Lipského, který stále žije mezi lidmi. Naopak v osamocení skončil patrně Miroslav Horníček, který se pod vlivem choroby uzavřel sám do sebe. Nezáleží však na tom, zda je člověk populární, tedy obecně známý, nebo zda je jeden z nás mnoha. Záleží na tom, jak usilovně si uvědomoval v průběhu svého života, že nejen jeho lidé potřebují, ale také on potřebuje lidi, že si musí neustále budovat svůj mikrosvět, který bude pro něj jednou jeho záchrannou záchytnou sítí.
Komentáře
[1]07.09.05 11:38:47Barnaby - 
Malá a z hlediska obsahu bezvýznamná poznámka: Režisér Troška je gay. Mohu si myslet, že se na něj čas od času přilepí další ziskuchtivý gigolo. Neštěstí těchto lidí spočívá v tom, že málokdy dokáží rozpoznat "kdo je kdo".
[2]07.09.05 13:52:12mluvka Tomáš
Z hlediska lidského zázemí je opravdu sexuální orientace bezvýznamná. Nemyslím, že by právě režisér Troška nedokázal rozpoznat "kdo je kdo". Právě proto si o něm myslím, že má své lidské zázemí, ať je jeho sexuální orientace jakákoli.