29. 6. 2005

Zdravotně postižení lidé - co s nimi??

29.06.2005 10:31 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Zdravotně postižení lidé - co s nimi??

Přibývá diskusních příspěvků o selekci lidí
Rozhodl jsem se založit kategorii o lidech se zdravotním postižením, protože sám mám zdravotní postižení od narození a na jednom diskusním serveru se stále častěji setkávám se zakládáním diskusních skupin, které navozují diskuse o tom, že (řeknu-li to tvrdě,) lidi, jejichž zdravotní stav  je takový, že není naděje na trvalé uzdravení tak, aby i oni byli ekonomickým přínosem pro společnost, a jejichž léčba je ekonomicky nerentabilní, by snad bylo lépe utrácet.
Pro lepší názornost uvedu dva příklady z jedné diskuse:
Příklad první:
Jeden muž středního věku, si nezřízeným pitím alkoholu a nadměrným kouřením přivodil gangrénu a byly mu odebrány obě nohy. Protože bydlel ve třetím patře činžáku, museli ho jeho synové na vycházky snášet ručně dolů, protože výtah nebyl. Na jeho žádost mu byl ze zdravotního pojištění zaplacen venkovní výtah v ceně 600 tis. Kč. Po jeho instalaci svépomocí, tento muž za 6 týdnů zemřel. A teď mě zajímá váš názor na to, zda vynaložené prostředky byly správně použity.

Příklad druhý

Ona se ta selekce děje tak jako tak. Zdravotnictví má omezené množství peněz, doktoři, resp. úředníci zdravotních pojišťoven se rozhodují koho léčit a koho ne, například u nemocných leukémií se rozhodují, komu naordinovat účinnější dražší lék a komu levnější a méně účinný. Moc se o tom nemluví, někde jsem o tomhle problému četl (když to najdu, tak sem hodím link). Princip je stejný, akorát nejde o rasy, ale o to, koho má cenu léčit a koho ne. Já jen chci, aby si tohle neřešili doktoři pokoutně, ale aby se o tom veřejně mluvilo. Protože první cesta k řešení problému je jeho pojmenování. Podle mě ti, kteří o tom veřejně mluvit nechtějí, se obávají takových mluvků, kteří by je nazývali fašisty.
Nemyslím si, že by se o problémech zdravotně postižerných nemělo mluvit otevřeně. Problém vidím v tom, že nárok na jedinou pravdu si činí lidé, kteří jsou zdraví, nedovedou si představit, že by někdy měli zdravotní potíže a činí si nárok na to, rozhodovat o jiných. Proto do této kategorie příspěvků  budu psát své úvahy a postřehy na téma života postižených.
Pokud to laskavého čtenáře zajímá, může se zatím seznámit ZDE s příspěvky těch, kteří diskutují o selekci z pohledu zdravých lidí.
Komentáře
[1]29.06.05 17:50:55Lebeda
Utratit!
[2]02.07.05 10:09:31Jiri Pallas
Koho? Lebedu?
[3]02.07.05 22:40:41Lebeda
Byla to provokace. Fakt jsme svědky, útoků proti důchodcům, příjemcům sociálních dávek, invalidům. Dejte lidem práci a za ni přiměřenou odměnu. Někdy jsou ty peníze tak trapné, že není divu, že přes nezaměstnanost neseženou pracovní sílu. Jo a práce je dost. Tady by bylo práce habaděj. Ale nejsou peníze. Ty se nesmyslně hromaděj v kapsách zbohatlíků. Ač maj jen jeden zadek, musej si ho vozit v pěti autech. A jiní maj dvě zaměstnání, aby si vydelali méně než polovinu průměrného platu. Je to ještě život?
[4]03.07.05 08:55:51mluvka Tomáš
Proč "Dejte lidem práci", Lebedo? Dej jim práci třeba ty. Přermýšlel jsi někdy, proč se peníze hromadí v kapsách jiných, ale ne v kapsách tvých? Nelze všechno svádět na druhé.

27. 6. 2005

Lze srovnávat pracovní morálku poslance Parlamentu a popeláře?

27.06.2005 23:16 - 06. Politika -trvalý odkaz

Lze srovnávat pracovní morálku poslance Parlamentu a popeláře?

Dostal jsem na svůj předvčerejší článek o vedlejším příjmu místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu MUDr. Mgr. Ivana Langera zajímavý ohlas. Mrzí mě, že tento ohlas nebyl připojen jako komentář ke článku, ale že jsem ho dostal e-mailovou poštou. Protože ho považuji nejen za zajímavý, ale z určitého hlediska za typický, budu citovat bez uvedení autorky:
Tak jsem byla zvědavá, co ten Langer provedl a tak jsem si ten článek přečetla. Provinil se tím, že mu někdo dává 83 000 korun měsíční mzdy. Proč Vám to vadí? Mně by nevadilo, kdyby takový plat dostával třeba popelář nebo dlaždič. Pokud se nalezne někdo, kdo mu bude platit třeba milion, nevadí mi to. Toto samozřejmě vadí neschopným závistivcům. Ti ale volí komunisty či socany, odtud se voliči ODS samozřejmě nerekrutují. Ale: Víte, kolik bere soudruh Filip, Ransdorf a další soudruzi? Ale PRÁVĚ TOTO mi na nich vadí nejméně.
Nevím, zda jsem napsal článek srozumitelně. Vůbec mi nešlo o to, jak velkou mzdu dostal Ivan Langer za svůj vedlejší pracovní poměr, ale zda vůbec byl schopen vykonat tolik práce na vedlejší pracovní poměr při svém vytížení místopředsedy Sněmovny, aby za ni dostal 4x větší mzdu, než je v uvedené profesi advokátního koncipienta obvyklé v případě, že ten je zaměstnán na plný pracovní úvazek. Srovnání s popelářem mi také nepřipadá nejvýstižnější, protože k profesi popeláře není potřeba příliš vysoké kvalifikace. Poslanci mi však připadají odlišní co do platu ještě z jiného důvodu. V žádné jiné profesi neexistuje, aby si pracovník mohl výši svého platu odhlasovat. Nemyslím si, že by pracovní morálku popeláře a poslance Parlamentu bylo možno jednoduše porovnávat. Dokonce si myslím, že zaměstnání popeláře mohou vykonávat i lidé bez velkých morálních kvalit, zatímco u poslanců by tomu tak nemělo být. V případě Ivana Langra se nejedná o žádnou vinu, ale o nemorálnost možná ano.

Komentáře
[1]28.06.05 02:23:11Kocour
Lze srovnávat pracovní morálku poslance Parlamentu a popeláře? Nelze! Popelář musí makat. Popelář dělá alespoń něco užitečného. Ti druzí akorát za těžké peníze vymýšlejí kraviny, kterými se má občan řídit a v nichž se ani právník či koncipient nevyznají.

26. 6. 2005

Vulgarity

26.06.2005 10:36 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Vulgarity


Občas prožívám bezmocnost. Uvědomuji si, jak národ, v němž žiji, je vulgární a zlý. Samozřejmě asi ne celý, ale ti slušnější, ti jsou asi tou mlčící většinou, která se vzepře zhruba jen jednou za 20 let. Myslím, že každý by si měl uvědomit, že už 15 let není možno rozdělovat český národ postaru na dvě skupiny: MY (ti slušní a všemu se podřizující občané tohoto státu) a ONI (komunisté, vedoucí síla ve státě, ti z nás, kteří využívají výhod, které jim komunistická strana poskytuje).
Dnes jsme všichni občany tohoto státu. Nelze už dělit po staru na komunisty a nekomunisty, ale stále lze dělit na slušnou mlčíčí většinu a na neslušné loktaře.
Internet přinesl nové možnosti, jak i ti, kteří se řadí k té slušné většině, ale v podstatě se jen bojí něco říci, si mohou postěžovat. Otevřeně by to neudělali, ale internet jim poskytuje možnost, jak vyjádřit své názory. Na internetu je možné se vyjadřovat anonymně a proto i ti na pohled "slušní" to dovedou udělat velmi vulgárně.
Včera zemřel herec Jiří Kodet. Já osobně jsem si ho vážil. To vyjádření není příliš přesné. Líbila se mi jeho osobitost, to, že žil po svém, bez ohledu na to, jaké to bude mít pro něj oficiálně důsledky. Řekl bych, že právě on byl příkladem, jak se dá žít svobodně. Byl to noblesní pán typu Oldřicha Nového, přestože to jinak byl bouřlivák. Líbila se mi historka, kterou vyprávěl jeho bratr, malíř Kristián Kodet. Když se Kristián vrátil po roce 1989 z emigrace, šel poprvé navštívit svého bratra Jiřího. Ten ho přivítal se slovy: "Kde jsi tak dlouho?  Já jsem kvůli tobě musel udělat revoluci, aby ses mohl vrátit." Není možno lépe vyjádřit vnitřní svobodu, v jaké patrně Jiří Kodet žil a jaká chybí většině občanů tohoto státu.
O smrti Jiřího Kodeta jsem si přečetl na serveru Novinky.cz. Překvapilo mě,  že diskuse čtenářů k této smutné události byla založena na několika velice vulgárních příspěvcích. Pro příklad ocituji jen jeden:
Datum: 26.06. 05, 08:49
Od: Przemysl Nowak [ PrzemyslNowak@seznam.cz ]
Předmět: Hobby, a kdybys
bydlel v sousedství tohohle "velkého" umělce, jako jedna z mých příbuzních, tak bys zpíval jinak.
Arogantnějšího hulváta snad v životě nepotkala. Ostatně většina těch komediantů, která zcepeněla v poslední době, nestála ani za prázdnou fajfku tabáku. Za bolševiků žebrali o tituly a státní ceny, aby je pak odhazovali. Na ÚV leštili kliky skoro denně a pak plnou hubu žvástů o utlačování a přitom z plátna ani z obrazovky skoro neslezli. Ať jdou do reklam na marmelády!
Už z e-mailové adresy je patrné, se pisatelka svou vulgaritu skrývá v anonymitě. Takto se vyjadřují lidé, kteří toho sami v životě moc nedokázali. Jsou si vědomi toho, že schopní nejsou, ale jiným jejich schopnosti závidí. Tak alespoň z anonymity internetu plivnou zlou slinu. Když jsem se seznamoval s internetem a na podobné příspěvky jsem v diskuzích narazil, myslel jsem, že jsou to výjimky. Po čtyřech letech mám dojem, že výjimkou jsou slušné diskuse.
 Takovýto neslušný příspěvek má jednu specifickou vlastnost. Vyvolá diskuzi o své vlastní vulgaritě a původní téma někde zmizí. Kdyby to bylo za socialismu, nevhodný příspěvek by byl administrátorem smazán (pokud by byl tento administrátor v Československu). Tehdy by však byl nevhodný příspěvek ten, který by nebyl správně politicky orientován. Vyvolávalo by to dojem občanské jednoty. Je docela dobré, když vulgární a nevhodné příspěvky občas zůstávají. Je nejenom vidět, do jaké míry nejsou Češi jednotní, ale vyniká i značné procento zbabělosti národa.
Komentáře
[1]28.06.05 02:55:18Kocour
Několik umělců jsem poznal. Popularita a peníze s nimi provedli své. Arogantními hulváty bych je zrovna nenazval, zejména ne při jejich úmrtí. I když se svým chováním k výše uvedenému hodnocení blížili. Asi ne všichni, prostě jsem měl smůlu...
[2]28.06.05 07:42:11mluvka Tomáš
No vidíte, pane Kocoure, vy jste zde dokázal svůj názor napsat tvrdou, leč SLUŠNOU formou. Ani kritika nemusí být vulgární.

25. 6. 2005

Ivan Langer mě přesvědčil

25.06.2005 20:16 - 06. Politika -trvalý odkaz

Ivan Langer mě přesvědčil


V návaznosti na předchozí článek mohu říci, že Ivan Langer mě opět přesvědčil, že až budou zase nějaké volby, že nebudu volit ODS. Ivan Langer je jistě v ODS považován za vzorového politika i za vzorového člověka. Ale pro mě jím není. Pro mě je člověkem, který dokáže ze všeho vytřískat co největší prospěch pro sebe osobně. Stranu, pro kterou je tento člověk vzorem, já volit nechci.
Jsem si vědom toho, že když to sem napíšu, nemá to prakticky vůbec žádný význam. Moje stránky si prohlédnou denně zhruba tři noví lidé. Pokud bych je přesvědčil o správnosti svého názoru všechny a nikdo z nich nevolil žádnou v současné době existující parlamentní stranu a volili někaou dosud neparlamentní, bylo by to za rok 1200 voličů. Aby to mělo nějaký význam, muselo by jich být alespoň tisíckrát víc. Jenže i z těch 1200 potenciálních voličů jich budou určitě stejného ražení jako je Ivan Langer - totiž že za každých okolností je nelépe ze všeho vytřískat co nejvíce výhod sám pro sebe. Takže zase budou na reálný výběr pouze 2 strany - ODS a ČSSD. Má účast ve volbách bude proto mít pouze symbolický  význam, avšak přesto k volbám půjdu a dám svůj hlas takové neparlamentní politické straně, která se mi bude zdát alespoň trochu vstřícná k občanům tohoto státu.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Poslanec Ivan Langer si loni vydělal bokem 83 tisíc měsíčně

25.06.2005 08:50 - 06. Politika -trvalý odkaz

Poslanec Ivan Langer si loni vydělal bokem 83 tisíc měsíčně

... o tom se Jakešovi nezdálo, když kritizoval Zagorovou...
Často si myslím, že už mě v České republice nemůže nic překvapit. Dnešní ranní probuzení mě přesvědčilo, že stále ještě všechny možnosti nejsou vyčerpány. Ještě z postele jsem poslouchal přehled tisku na Radiožurnálu a nechtěl jsem věřit svým uším. Říkali tam, že poslanec, mistopředseda Poslanecké sněmovny České republiky a místopředseda ODS Ivan Langer si loni jako advokátní koncipient (právník bez dostatečné praxe) vydělal měsíčně 83.000 Kč. Podíval jsem se na internetovou verzi MF Dnes, odkud byla v rozhlase citace a ono to tam je opravdu napsáno!!!
Vůbec by mi nepřipadalo zvláštní, kdyby si renomovaný advokát vydělal třeba desetkrát tolik. Nikomu jeho peníze nezávidím. Ale samotná pozice advokátního koncipienta znamená, že se jedná o právníka s nedostatečnou praxí, čili ještě s neúplnou kvalifikačí pro člena advokátní komory. Bežný advokátní koncipient mívá dnes 15.000 Kč. Za 83 tisíc korun už musí být  v advokátní kanceláři tedy vykonán sakramentsky velký kus práce. Chápu, že někteří státní úředníci si přivydělávají jako členové dozorčích rad podniků se státní účastí, kam jsou nominováni jako zástupci státu. Může se mi nelíbit, že odměna je tam příliš vysoká, na druhé straně si myslím, že taková práce v dozorčí radě není časově příliš náročná a výše odměny za členství v dozorčí radě vyplývá ze stanov, které schválí akciová společnost. Je to jako když si poslanci odhlasují výši svého platu. To sice normální smrtelník nemůže, ale tak to je. Předpokládá se, že za vysoký paušální plat, který není doplňován žádnými výkonnostními odměnami za provedenou práci, se poslanci a zvláště vyšší funcionáři věnují cele práci pro stát, pro občany tohoto státu, k čemuž je také občané zvolili. Dovedu si představit, že v Parlamentu České republiky bude sedět podnikatel, který přitom bude řídit svou opravdu velkou firmu. Označení opravdu velkouzdůrazňuji, protože takovou firmu může řídit koncepčně a na samotný výkon práce bude mít zaměstnance či případné společníky. Dovedl bych si představit, že takto by mohl být v Parlamentu i majitel či společník zavedené advokátní kanceláře (teď pomíjím, zda-li by to nemělo jiná úskalí, jako je střet zájmů). Dovedl bych si představit, že by to šlo časově zvládnout, asi jako když majitel cestovní kanceláře Fischer byl senátorem. Ale právě v jeho případě vidíme, že i zde byly asi problémy, když se mu za jeho senátorování firma rozpadla.
Jenže advokátní koncipient, to je něco jiného. Ten by měl sedět v kanceláři, případně běhat k soudu nebo zajišťovat případy. které mu šéf uloží. Nějak si nedovedu představit, že by práce advokátního koncipienta šla dělat pouze po večerech a nocích. Dovedu si však představit, že advokát Petr Pečený, zaměstnavatel koncipienta Ivana Langra, má hudební skupinu, se kterou po večerech vystupuje na koncertech. Má-li šikovné koncipienty, ti mu případy předjednají a připraví. Dovedl bych si představit, že by místopředseda Ivan Lang mohl také s takovou skupinou po večerech vystupovat (pokud by ovšem v první řadě neměl sedět na schůzích Poslanecké sněmovny). Nedovedu si však představit, že by místopředseda Parlamentu České republiky měl tolik času, že by ve svém volném čase udělal tolik práce na pozici advokátního koncipienta, za kterou by mu příslušela odměna 83.000 Kč.
Ovšem v Parlamentu České republiky asi na tom nikomu nic divného připadat nebude. Možná, že se ozvou někteří vládní poslanci, kteří na tom ještě vytřískají politický kapitál, ale nemyslím si, že se zamyslí členové a funkcionáři Občanské demokratické strany a dali to do souvislosti s tím, proč ODS v posledních šesti letech nezískala takovou podporu občanů, aby mohla vést tento stát na cestě ke kapitalismu.  
Komentáře
[1]25.06.05 11:09:09Jiri Pallas
Pokud to zdanuje je jeste porad slusnejsi, nez mnoho jinych.
[2]25.06.05 12:00:50mluvka Tomáš
No, protože to oficiálně přiznal, tak to asi zdanil. To je jiná věc. Ve svém článku jsem přemýšlel o tom, jestli Ivan Langer, při svém hlavním vytížení v Poslanecké sněmovně, mohl vykonat na vedlejší pracovní poměr práci právního koncipienta, za níž by mu příslušela mzda 83.000 Kč. Dovedu si představit, že by mě někdo zaměstnal za odměnu 100.000 Kč měsíčně. Klidně bych tu částku zdanil, protože pro mou osobní potřebu by zbyla ještě dost vysoká částka. Otázkou je, jakou skutečnou hodnotu by měla přáce, za kterou bych odměnu dostal. U Ivana Langra se nabízí možnost, že peníze by nemusel za koncipientskou práci, ale kupříkladu za využití kontaktů, které vyplývají z jeho činnosti v Parlamentu. Ty by jiný koncipient neměl.
[3]23.07.05 06:36:28mluvka Tomáš
K dnešnímu dni má diskuse k odkazovanému článku v internetové verzi MF Dnes 440 příspěvků. Je to tedy síla. Jedni s Langerem sympatizují, druzí nikoli. Ať tak či onak, většina těch příspěvků je psána málo kultivovaným způsobem, avšak panu Langerovi mohou být tyto názory zcela lhostejné. Zatím jediný způsob, jak ukázat své sympatie či antipatie k panu Langerovi je jednou za čtyři roky ve volbách. A tam většina kritiků nepůjde, protože si řekne, že to nemá cenu.

22. 6. 2005

Intelektuální hranice

22.06.2005 08:59 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Intelektuální hranice

Občas chodím  na okraj Prahy na semináře na jedno oddělení výzkumného ústavu. Je tam velká koncentrace velmi vzdělaných a chytrých lidí, kteří zkoumají biologické principy života zvířat.
Zde je pohled na vstupní bránu toho ústavu:
Záběr jsem pořídil z druhé strany silnice z místa před domem, kde je umístěna hospoda. Je to taková taˇ"čtyřka", čili restaurace čtvrté cenové skupiny, jak jsme ji znávali z dob socialismu, které se snad dnes v centru Prahy ani nevyskytují. Čepuje se tam pivo a na jídelním lístku je pouze chudá studená kuchyně. Ta hospoda je přes den téměř prázdná. Sedávají v ní dva či tři starší dělníci či zemědělci, kteří si odskočili svlažit hrdlo dobře chlazeným pivem. Jejich pracovní pomůckou určitě nejsou počítače a stohy vědecké zahraniční literatury, jistě si nedopisují pomocí internetu s nějvětšími vědeckými světovými kapacitami z nějakého oboru.
Tu hospodu jsem vyfotil z opačné strany, z nádvoří výzkumného ústavu:
Hospoda je od výzkumného ústavu oddělena rušnou silnicí, kterou je občas témeř nemožné přejít pro hustý provoz aut, autobusů a kamionů.
Zdá se mi, jako by ta silnice oddělovala dva zcela odlišné intelektuální světy. Oba jsou součástí této  republiky a oba jsou potřebné. Svět dělníků a svět intelektuálů. Každý z těchto světů žije svým životem, má svou atmosféru, své výhody či nedostatky. Existují v poklidu v těsné blízkosti. Žádná strana dnes nediktuje pravidla života té druhé straně, jako tomu bylo v minulosti. Rád jsem si zašel na pivo do hospody a byl jsem rád, že mě přítel pozval na seminář svého oddělení, kde se řeší problémy, které souvisí s podstatou života, i když pro nezasvěceného by se mohly občas zdát nepochopitelné z pohledu každodenního praktického života
Komentáře
[1]11.08.06 19:33:22Drahuška - 
Jsem sice obyčejná holka(51), ale tohle mě fakt upoutalo-pobavilo- jsi dobrýýýý, gratuluji a díky :-)) Drahuška

21. 6. 2005

Slečna Julie

21.06.2005 07:37 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Slečna Julie

V neděli 19.6. uvedla ČT nové nastudování klasické hry Augusta Strindbrega "Slečna Julie". Uvodem budu citovat oficiální popis pořadu:
Dnes už klasickou divadelní hru Augusta Strindberga pojal režisér Jiří Krejčík ve své televizní adaptaci po svém. Zatímco u Strindberga jde o vztah stárnoucí šlechtičny k mladému sluhovi, u režiséra Krejčíka je tomu právě naopak. Jeho slečna Julie je mladá, dvacetiletá žena a sluha Jean je starší, zkušenější muž. Jen postava kuchařky Kristy zůstála stejná. Samotná zápletka, ke které prý Strindberga inspirovala novinová zpráva z "černé kroniky" zůstává v Krejčíkově pojetí stejná... O svatojánské noci zůstane mladá šlechtična Julie na zámku sama. Otec odjel do Stokholmu na úřady. Zatímco čeleď ve stodole tancuje a opíjí se, ona je osamělá a nudí se. Z rozmaru, nudy a zvědavosti svede o něco staršího sluhu Jeana. Ten se nejdřív brání, ale pak se chopí nečekané příležitosti. Kvůli Julii hodí za hlavu i svůj vztah s hraběcí kuchařkou Kristou. Ráno přijde vystřízlivění. Julie osciluje mezi láskou a strachem z budoucnosti. Jean jí nabízí útěk. Útěk za otcovi peníze. Jean přemluví Julii, aby vyloupila otcův trezor. Julie to udělá, ale nenajde dost odvahy k útěku. Takto zastihne podivné milence příjezd hraběte. Jean bere peníze a šperky a prchá pryč, zatímco Julie jde do stodoly a zabije se.  
Teď moje úvaha. Není ani tak o hře samotné, jako o jejím obecnějším přesahu. Vycházím ze ztvárnění v této inscenaci. Julie i Jean jsou produkty své doby. Každý je zasazen do světa, v němž vyrůstal. Julie  na zámku a Jean v podzámčí. Oba by se rádi ze svého prostředí vymanili a neví jak na to. To čiší z celé inscenace více než krátkodobé milostné vzplanutí. Julie si na závěr uvědomuje, že bez společenské vrstvy, jejíž je součástí, neznamená nic a nedokáže bez ní žít. Jean, jehož závěr hry odsuzuje do role padoucha, vlastně jen využívá příležitosti, která se mu naskytla, aby unikl osudu celoživotně poníženého člověka. Osudu, který mu také dalo do vínku prostředí, do něhož se narodil.
I náš život je stále ovlivněn lidským prostředím, do něhož jsme se narodili a z něhož často nedokážeme uniknout. Dnes nemohu napsat, že jsme součástí nějaké  společenské vrstvy, protože za socialismu se rozdíly mezi společenskými vrstvami setřely. Dítě intelektuála bylo často potrestáno tím, že se nedostalo na vysokou školu, zatímco dítě "s dobrým dělnickým původem" se na školu dostalo snadněji. Ani jedno s těch dětí za svůj původ nemohlo, avšak tento původ dopředu určil jeho osud.
Dnes se opět karty zamíchaly. Přestože se po roce 1989 zviditelnily staré šlechtické rody, nepodařilo se jim ve společnosti dosáhnout původního významu, i když nědy restituovaly poměrně rozsáhlý majetek. Princip života dřívější šlechty nespočíval v obchodování s rodinným majetkem, ale v jeho udržování a rozširování. To je po téměř sedmdesátileté vývojové mezeře velmi obtížné, ne-li úplně nemožné. Jak to dopadne, není možno zjistit v rozmezí let, ale v rozmezí generací.
Výraznou vrstvou, která si vybojovala své místo za kapitalismu i socialismu, je podsvětí. Tam nejsou psaná pravidla a zákony, jimiž by se lidé museli řídit, ale o to silnější jsou pravidla nepsaná a tato vrstva nerada pouští ty, kteří se v ní narodili nebo do jejích chapadel spadli. I tam jsou chudí a bohatí, přesto spíš než o penězích je podsvětí o moci a strachu.  Je to moc neoficiální, ale o to silnější. Podléhají jí lidé ze všech společenských skupin. Pokud se jí někdo snaží uniknout, stáhne ho svým chapadlem zpět.
Takzvaná demokratická společnost zatím nedokázala najít správné hodnoty, které by občany oslovily. Demokratické hlasování v parlamentu znamená, že hlasují ti čestní i nečes¨tní, že hlasují chsarakterní i bezcharakterní. Ti charakterní výsledky respektují, ti bezcharakterní udělají vše pro to, aby se v nejkratší době jazýček vah jakýmkoli způsobem opět přiklonil na jejich stranu.
Tuto úvahu ve mě evokoval osud slečny Julie, jejíž nezávazný flirt se sluhou vyústil v neschopnost uniknout z prostředí, do kterého se narodila. Totéž totiž znám i z vlastních životních zkušeností.
Komentáře
Článek je bez komentářů

19. 6. 2005

Souboj Paroubek - Topolánek

19.06.2005 16:32 - 06. Politika -trvalý odkaz

Souboj Paroubek - Topolánek

v Otázkách Jana Němce v neděli 19.6. mohu plně doporučit. Pořad bývá archvován na internetu České televize zhruba 3 měsíce. Po dlouhé době první politický pořad, kde se politici osobně nenapadali, ale předkládali divákům k úvaze svoje postoje.
Pro shlédnutí stačí kliknout ZDE.
Komentáře
Článek je bez komentářů